Prosinec 2009


The Force

26. prosince 2009 v 21:00 Texty písní John a Maite

The Force


Even when the night is falling
And dark is all around me
Even when the lights are dimming
Even when the night is falling
I breathe something in the air
Reminding me I'm there
Even when the night is falling
Someting's giving me the strength

Universal great force are turning around
And the spheres breathe out music in ordered chaos
Universal great force are turning around
And the spheres breathe out music in ordered chaos

Even when the hopes are over
And understanding's frozen
Even when the stars are covered
Even when the night is falling
Don't you feel it in the air
There's something bit out there
Even when the night is falling
I can feel it in the air

Universal great force are turning around
And the spheres breathe out music in ordered chaos
Universal great force are turning around
And the spheres breathe out music in ordered chaos

Universal great force are turning around
And the spheres breathe out music in ordered chaos
Universal great force are turning around
And the spheres breathe out music in ordered chaos

Scandals

26. prosince 2009 v 20:58 Texty písní John a Maite
Scandals


Too many struggles, too many scandales
How many people are trying to say
There're too many children dying of hunger
Too many problems in this world
Too many struggles, too many scandales
How many people are trying to say
There're too many children dying of hunger
Too many problems in this world

Do we know how many people are falling into the pit of drugs
Does anybody know what's going on
Where is all this coming from
Sometimes it's better to not to think but this is reality
Build a wall around you and pray for your soul

Too many struggles, too many scandales
How many people are trying to say
There're too many children dying og hunger
Too many problems in this world
Too many struggles, too many scandales
How many people are trying to say
There're too many children dying of hunger
Too many problems in this world

Si vis pacem para bellum
Si vis pacem para bellum
Si vis pacem para bellum
Si vis pacem para bellum

Scandales, too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales
Too many scandales

Too many struggles, too many scandales
How many people are trying to say
There're too many children dying of hunger
Too many problems in this world
Too many struggles, too many scandales
How many people are trying to say
There're too many children dying of hunger
Too many problems in this world

Nothing Really Matters

26. prosince 2009 v 20:54 Texty písní John a Maite

Nothing Really Matters



Nothing really matters when the light is gone
Nothing really matters when your heart is strong
Nothing really matters when there's still some love
Nothing really matters, nothing really matters
Once in a while life hits you hard
And for a moment you feel darkness
Lift up your heart up to the sky
Look for the strength to carry on
Don't give up now - think forward baby
Don't give up now - I know it's not easy
Don't give up now - don't carry your sorrow
Don't give up now - go on
Nothing really matters when the light is gone
Nothing really matters when your heart is strong
(Your heart is strong)
Nothing really matters when there's still some love
(There is still some love)
Nothing really matters, nothing really matters
Lift up your heart up to the sky
Look for the strength to carry on
Don't give up now - think forward baby
Don't give up now - I know it's not easy
Don't give up now - don't carry your sorrow
Don't give up now - go on
Nothing really matters when the light is gone
Nothing really matters when your heart is strong
Nothing really matters when there's still some love
Nothing really matters, nothing really matters

Christmas Video

22. prosince 2009 v 21:09 Různá videa
no tak když jsou ty vánoce...

Hey Little Girl

22. prosince 2009 v 20:25 Texty písní John a Maite

Hey little girl where do you come from
Hey little girl where do you come from
I come from the valley where flowers always grow
There're always flowers in the valley

Hey little boy where do you come from
Hey little boy where do you come from
I come from the city where flowers never grow
There're never flowers in my city

Our love belongs to the sun witness of it's birth
We'll make it through no matter what
'Cause you toughed my soul with your words
I wonder if we ever knew how beautiful this feeling would be
I wonder if we ever knew our love would change our destiny

Hey little girl where do you come from
Hey little girl where do you come from
I feel every morning the breezes from the sea
And when I breathe them they set me free (in the valley, yeah)

When the spring is blooming new
When the wind brings peace and calm
When the stars are shining like your tears
Then I know it's you

Our love belongs to the sun witness of it's birth
We'll make it through no matter what
Cause you toughed my soul with your words
I wonder if we ever knew how beautiful this feeling would be
I wonder if we ever knew our love would change our destiny

Hey little girl where do you come from
Hey little boy where do you come from
From the valley (from the valley)
From the valley, from the valley

Freedom

22. prosince 2009 v 20:24 Texty písní John a Maite

Can't they see their land in peace
Can't they hear their songs once more
Can't the waves of the sea
Go to lie in the sands of the free land
It's not a matter of beliefe
But the hopes seem to be gone
And the waves of the sea
Won't lie in the sands of a free land

Freedom deep indide their hearts
They are pleading every day every night

Can you just forget the times
When the kids could run outside
With their games and their jokes
With a smile and no fear in their faces
So they thought by playing hard
Soon their god would take a chance
And that justice would grow
And ist strength would bring peace to their sorrows

Freedom deep indide their hearts
They are pleading every day every night

And I know darling it's not one more tear
Yes I know honey we'll have to leave
Should we pray yes I will
Should we fight yes I will

Freedom deep indide their hearts
They are pleading every day every night
They want freedom deep indide their hearts
They are pleading every day every night

The Secret Forest

22. prosince 2009 v 20:23 Texty písní John a Maite

John liked to ride every night with his horse
Yu-lah yu-lah hey
And leaves the castle when nobony knows
Yu-lah yu-lah hey
Rode in the forest as fast as he could
Feelings the leaves of the trees on his face
Letting the horse driving him 'neath the full moon
Yu-lah yu-lah hey

He lost path on a dark Saint John's night
Yu-lah yu-lah hey
Something amazing that destiny hides
Yu-lah yu-lah hey
A magical fairy was looking at him
Her starry eyes of beautiful green
He fell in love like never before
Yu-lah yu-lah hey

And he tooks his horse to pick her up
And they rode together between two worlds
Their hair was flowing in the wind
Their love was floating in the wind

Despite the rules they still met every night
Yu-lah yu-lah hey
He took the horse and she crossed the line
Yu-lah yu-lah hey
A secret love always hidden behind
Building their world with the beats of their hearts
Letting the horse drive them 'neath the full moon
Yu-lah yu-lah hey

And he tooks his horse to pick her up
And they rode together between two worlds
Their hair was flowing in the wind
Their love was floating in the wind

And he tooks his horse to pick her up
And they rode together between two worlds
Their hair was flowing in the wind
Their love was floating in the wind

Cesta za štěstím - část 4

22. prosince 2009 v 20:18 Moje story o Johnovi a Maite
Vyndám ze skříně dvě sukně a chvíli se je prohlížím. Nemám ani ponětí, která by se na ten výlet hodila víc.A to jsou teprve první dvě.Ve skříni jich mám ještě hodně stejně jako i dalších kusů oblečení. Móda sice nikdy nebyla mojí silonou stránkou, ale i tak nemůžu říct, že můj šatník by byl zrovna chudý. Prohlédnu i zbytek sukní a některé naskládám do kufru a zbytek uložím zpátky do skříně. Poté se vrhnu na trička. No je jich taky požehnaně. Pečlivě vybírám které si vzít a které ne. A tak je to i sa dalšími kusy oblečení. Když to všechno naskládám do kufru a ještě si tu kupu oblečení prohlédnu, dojdu hned ke dvěma zjištěním.To první je že se mi to všechno do jednoho kufru nevejde a to druhé, že vlastně nemám nic tak nějak extra na sebe...něco v čem bych mohla letět." To bych si asi měla jít něco koupit...." pomyslím si. Zadívám se na hodiny. " No teď už budou mít všude zavřeno v tuhle hodinu...No, budu muset zítra.....Ale copak vím co vlastně.....co si na sebe koupit....? Vůbec nevím.....nevím co se nosí v Německu.....abychz tam nepřijela oblečená jak kdybych vylezla z popelnice......" Napadne mě zajít za Luciou. Je to sice jen služebná ale o módě toho ví docela dost. Ta by mi snad mohla pomoct něco vhodného na sebe vybrat a koupit.


Sejdu tedy dolů do obýváku. Je mi jasné že jinde v tuhle dobu nebude, jelikož zbývá tak půlhodinka do večeře tak musí připravit stůl v jídelním rohu obýváku kde se všichni scházíme, jelikož moje macecha musí mít vždycky jídlo připravené přesně na hodinu na kterou je doba jídla stanovena.

Dojdu až do jídelního kouta a vidím že jsem se nezmýlila. Oprarvdu tam je. Dojdu až k ní a hned vysypu co mám na srdci....


" Ty Lucio....mám....mám takový malý....nebo spíš velký...vlastně ani sama nevím jaký problém"
" Co bys potřebovala.....? " zeptá se
" No víš já..... odpoledne když jsem si balila věci tak......zjistila jsem, že prostě......no že by to na tuý cestu chtělo nakoupit nějaké pěkné oblečení.....ale já......v tomhle se moc nevyznám.......nevím co je v módě tady.....natož abych věděla co se nosí v Německu....."
" A ty chceš abych ti pomohla něco vybrat že ...? " zeptá se s úsměvem
"A- ano.....tak....tak nějak" dostanu ze sebe. V tuhle chvíli se totiž cítím docela trapně.
"Pomůžeš mi...prosím....? " položím další otázku
"Ráda ti pomůžu....." usměje se na mě
"Děkuju....." úsměv jí oplatím


Chvilku po mém rozhovoru s luciou se už všichni scházíme u jídelního stolu. Nejdříve přijde Mariela a ty její dvě kozy co si říkají mé sestry. Potom přichází také otec.Sednu si ke stolu a snad raději dělám že jsem neviditelná. Ono v tomhle domě je to kolikrát i lepší. Po večeři pozve otec Marielu do své pracovny. Snad je mě je v tu chvíli dokonale jasné, co jí chce oznámit.Když oba odejdou, také se zvednu od stolu a odcházím k sobě do pokoje.


Vejdu dovnitř a zadívám se na ty kufry......."jaké to tam asi bude...? "napadne mě při pohledu na ně. "A co John...?" napadne mě další otázka. Pořád na něj musím myslet. nemůžu ho vyhnat z hlavy.Všechny mé myšlenky se teď točí jen kolem něj. Je to jak kdyby mi včera píchli jakousi drogu, která na mě stále ještě působí a nejspíš ještě dlouho působit bude. "Už abych tam byla.." přeji si v duchu. " Horší než tady to tam snad být nemůže..." " Horší to nemůže být nikde...."



Pomalu se začnu převlékat do pyžama. ne že by bylo nějak pozdě večer a ani se mi nechce spát, ale možná to bude v tuhle chvíli nejlepší. Lehnout si....snažit se usnout....zaspat to....


Ráno dalšího dne bylo stejně nudné jako to předešlé. Stále ta samá scéna. I když něco divného ve vzduchu viselo. Zdálo se mi že atmosféra u snídaně byla o trochu hustší než obvykle. " Co by v tom asi tak mohlo být..? " pomyslím si. " Že by otec prozradil kam se jeho dcerunka chystá a na své druhé dcery se mírně vykašlal..? " " Patří jim to...mrchám...."


Je o něco později a já absolvuji svou cestu do školy. Je to moje poseldní cesta na akademii na dva týdny. Další dva týdny strávím daleko odsud. Daleko od domova, příšerné macechy a ještě příšernějších sester.


Zhruba v půli cesty se opět setkávám s Pedrem a jdeme společně do školy. Pedro celou cestu mlčí. Když už mě to jeho mlčení přestane bavit zadívám se na něj a natvrdo se ho zeptám....


"Pedro...co se děje...? Celou cestu mlčíš a to u tebe není zrovna normální....?"
" Ale ne..ne nic....." odpoví skoro až ignorantsky
" No když nic tak nic....." pokrčím rameny a raději se tím dál nezabývám, i když vím že mi lže a že mu nějaký brouk na tom mozku sedí. Jen o něm prostě nechce mluvit.


Když vejdeme do školy hned zapadneme do učebny a zalezeme až k zadním stolkům. "Tam na nás nebude vidět..." napadne mě. A ono vidět ty obličeje nás obou....no hned by každý věděl co se v nás odehrává a to nemáme ani jeden zapotřebí.

Do učebny vejde naše profesorka, která nás má učit techniku zpěvu a dýchání. Po celou dobu výuky si s Pederm jen vyměňujeme pohledy. Ono nejspíš je to tak lepší. Cítím že říct kdokoliv z nás dvou slovo byla by z toho slušná hádka. A já.....nechci se dohadovat. Hádek mám z domova až nad hlavu. Po skončení výuky se naše cesty rozděklí. Pedro má ještě další vyučování, jelikož se kromě studia zpěvu věnuje také hře na keyboard. Rozloučím se s ním a odcházím domů.


V domě je jako obvykle dusno. Sestry sice ještě nejsou doma, ale na pořádné dusno stačí i moje macecha sama. Rychle zalezu do pokoje kde se převléknu do něčeho pohodlného, nečeho v čem se mi bude dobře chodit jelikož je mi jasné, že dnes na těch nákupech strávíme nejspíš celé odpoledne. Spokojena se svým vzhledem vyjdu z pokoje a jdu dolů najít Luciu. Ani ji nemusím dlouho hledat. Najdu ji v obýváku leštit snad všechno sklo co máme v domě. A že ho není málo....



"Co...co tady ještě děláš.....? Jaktože nejsi oblečená...? " mírně na ni spustím
"Víte slečno....." zadívá se na mě smutně " Já.....já nikam nemůžu..."
"Ale to je mi novina...." uchichtnu se
" Víte ona paní Mariela...." začne ze sebe pomalu soukat
" Co paní Mariela....? zeptám se
" Nevím ona jen.....no nejspíš se dozvěděla o tom co pro váš otec přichystal a.....a došlo jí že....že asi podniknete takový nákupní výlet a ráno.....ráno když jste odešla tak....tak si nás všechny zavolala a zakázala nám opustit dům...a aby si pojistila že nikdo ten zákaz neporuší naložila nám tolik práce že máme všichni do večera co dělat.." vysouká ze sebe..."Ale slečno prosím...nechte si to pro sebe....Neříkejte jí nic...." dívá se na mě už téměř vyděšeně...
" Tak teď mě dobře poslouchej..." řeknu s přísným tónem v hlase. " Nechci to udělat ale nemám jinou možnost.....Takže, já ti teď nařizuji, abys nechala tohohle šmidlání a šla do pokoje, vzala si civilní věci a splnila to na čem jsme se domluvily...."
Lucia se na mě vyděšeně zadívá. takovéhle chování snad u mě ještě nezažila.
" No co tu tak stojíš a koukáš....jdi se obléct.." znovu na ni mírně zakřičím
" A co.....A co paní Mariela....? " zeptá se vystrašeně...Vyděšenější snad už ani v tuhle chvíli být nemůže
" Tyse jdi obléct a přenech laskavě Marielu a ten její zadek mě.." řeknu již mírněji a pousměju se. " Budu čekat před domem..."
"Ano slečno...." kývne Lucia a potom už mi zmizí z dohledu


A já pokračuji v cestě do garáže...Někdo nás přece musí odvézt. Přece to všechno nebudeme tahat v rukách.


"Pablo......" ozvu se když vejdudo garáže ale jeho však nikde nevidím
"Ano slečno....." ozve se kdesi zpoza auta
" Připravte auto prosím.....pojedeme do města...." vyslovím s úsměvem své přání
To už se však vedle mě objeví Lucia, oblečena v civilu a připravena mě na té cestě za nákupy doprovodit.Pablo si nás přeměří pohledem....
"promiňte slečno...." pronese s protáhlým obličejem. " nemůžu vás odvézt..."
" Jak nemůžete mě odvézt.....? " začnu být opět mírně naštvaná
"Promiňte slečno......vás....vás odvezu kam si budete přát, ale.....ale ona tu musí zůstat. Paní Mariela tak nařídila....."
"Paní Mariela.....paní Mariela....." syknu již mírně nasupeně
"Opravdu je mi to moc líto slečno ale....ale hrozila mi vyhazovem....a já....já nemůžu si dovolit přijít o práci ...."
"Tak podívejte se Pablo....." zadívám se na něj s výrazem rozzuřeného býka ve tváři. "teď vám něco řeknu....Kdo vám dal tuhle práci...? Kdo vás platí....?" na chvíli se odmlčím a potom zase začnu mluvit. "pokud vím tak tak o váš plat a i o to abyste tu pracoval se stará můj otec Carlos Itoiz a ten jediný má právo vás vyhodit. Ne paní Mariela.....a pokud hned teď nenastartujete to auto a neodvezete nás do toho města, tak vám garatuju, že o to místo přijdete."
Když skončím proslov sjedu oba pohledem
" A s paní Marielou mi můžete všichni políbit prdel..." dodám ještě na závěr
" Jak si přejete slečno....." odpoví Pablo a raději jde vykonat co po něm žádám.




Cesta za štěstím - část 3

22. prosince 2009 v 20:17 Moje story o Johnovi a Maite
Probouzím se do dalšího nudného rána. Obléknu na sebe nějaké slušnější věci a sejdu dolů do přízemí kde se nechází obývák a v něm vzadu tak aby nebyl moc na očích i jídelní kout a usednu ke stolu ke každodenní nudné snídani.Otec tu s námi není. Musel brzy do kanceláře a tak snídal dříve než mi. A macecha....? Ta si jako každé ráno prohlíží se sestrami módní časopisy a vybírají za co by zas trochu odlehčily svým kontům. Tiše dosnídám, pak se zvednu od stolu a jdu do pokoje kde si vezmu tašku a pomalu se vydám na cestu do akademie.Po cestě vyzvednu svého velmi dobrého kamaráda Pedra. Známe se spolu prakticky už od střední školy a jak jsme časem zjistili, tak naše cíle byly stejné i po maturitě. Studium operního zpěvu.To bylo to co nás oba lákalo a přitahovalo nás. Oba jsme si tedy podali přihlášku a ka našemu překvapení nás také tehdy oba přijali.

Sedneme si v učebně ke stolečkům. Pedro si mě pořád tak divně prohlíží. " Že by na mě snad něco poznal ? " říkám si v duchu. I když se snažím ten svůj pocit a tu zmatenost maskovat jak jen to jde. Celou dobu co nám profesor cosi vykládal jsem skoro nevnímala. Všechna moje pozornost a moje myšlenky se soustředily jen na jediné. Na Johna a na to co cítím když ho vidím nebo o němám mluvit.

O polední pauze vezmu Pedra za ruku a zatáhnu ho do parčíku kousek od školy. Posadíme se na lavičku. zadívám se na něj a pak položím takovou otázku přímo na tělo.....


"Ty Pedro.....byl jsi někdy zamilovaný.....? Ale..ale mslím opravdu zamilovaný ..? "
" No ehm....ano......" odpoví totálně nechápavě
" A co.....co jsi cítil......? jako třeba....třeba když jsi se na tu holku podíval...nebo....nebo jsi o ní slyšel....nebo o ní dokonce měl mluvit....?"
"Proč......proč se ptáš.....? " zeptá se mě když se nejspíš mírně probere ze šoku
" No já......no víš......pozítří mám odletět do Německa. Budu tam několik dnů u velmi dobrých přátel mojí rodiny a.....a oni....oni mají syna.....známe se prakticky od dětství.....a já.....nejsem si jistá.....ale.....ale mám takový zvláštní pocit že......že na něj musím myslet....chybí mi....chtěla bych být s ním, ale zároveň se toho setkání bojím. Bojím se že udělám nějakou pitomost......nebo že......že se mu nebudu líbit......Řekni Pedro.......je tohle zamilovanost....? "
Zadívá se na mě a pak odpoví.....
" No Maite, obávám se , že mám pro tebe podle tvého výrazu soudě špatnou zprávu....Jsi zamilovaná.....a to až po uši....."
" Bože Pedro.....to....to ne....." málem se o mě pokoušejí mdloby
"Proč ne......? " zeptá se nechápavě"Vždyť být zamilovaný je hezké...."
"To...to sice ano...." odpovím
" Ale.....ale je to hezké i když nevíš jestli ten druhý je schopen tvé city opětovat.....?" položím další docela základní otázku
"Tak na tohle ti opravdu nedokážu odpovědět......Tohle jsem jaksi zažít nestihl...." odpoví
" A teď pojď......Nechceš přece přijít o zbytek vyučování.....? " zaculí se na mě.....

Zvedneme se z lavičky a vrátíme se zpět do budovy akademie.Po celý zbytek přednášky se nesoustředím vůbec na nic. Moje hlava jako by v tu chvíli stávkovala. Jako by si mozek vzal na zbytek dne dovolenou.

Po skončení přednášky jdu jako vždy domů. A nebyla bych to já kdybych po cestě domů neměla alespoň jeden malér. No ono když myslíte na chlapa tak to někdy opravdu stojí za to. Když konečně dojdu domů, zavřu se ve svém pokoji. Tašku hodím kamsi do kouta, což nebývá mým zvykem. Praštím sebou do křesla a jen tak nepřítomě zírám před sebe. " Jsem zamilovaná......" zní mi stále v hlavě...."Ale co on...?" "bude schopný mé city opětovat.....? " pokládám si tyhle otázky stále dokola.Mám z toho stále větší strach. Možná bych pomalu měla začít balit. Zvednu se z křesla a ze skříně vytáhnu kufr a pak jdu ke skříni s oblečením. letím sice až pozítří, ale s tím mým zmatkem v hlavě bude lepší začít balit už dnes.


Cesta za štěstím - část 2

22. prosince 2009 v 20:16 Moje story o Johnovi a Maite
Když jsem odcházela stihla jsem ještě zaregistrovat udivené pohledy macechy a mých sester, které si mezi sebou navzájem vyměnily. Jen jsem se vítězně ušklíbla. Podle těch pohledů to vypadá, že moje drahá macecha o mém odletu netuší vůbec nic. A to je možná jedině dobře. Ještě by tam chtěla poslat se mnou i ty svý dvě dcery. A to by asi Kellyovi moc dobře nenesli.....Vejdu k otci do pracovny a posadím se do křesla. Otec s úsměvem vyndá z tašky obálku a nátáhne ruku s ní směrem ke mě. Vstanu z křesla a jdu za ním ke stolu a vezmu si od něj tu obálku.....

"Tvoje letenka...." říká s úsměvem

V tu chvíli nevím jestli mám skákat radostí nebo ne.....Ano jsem ráda ale na druhou stranu, to co cítím když vidím Johna, byť jen na obrazovce mě mírně děsí......A co teprv bude následovat až se s ním setkám osobně.....?

" Dě - děkuju táto....." vykoktám ze sebe
"Určitě se ti tam bude líbit...." povzbudivě se na mě usměje
"Snad ano....." odpovím
"Tobě se tam asi moc nechce že...?" zadívá se na mě zkoumavým pohledem
"Ale ano chce....." odpovím s hraným úsměvem a nadšeností...." Jen.....jen......"
"Co jen....? " zeptá se mě mírně udiveně
"Ale ne......ne nic.... Já....Já......raději už půjdu....."

Vystřelím z jeho pracovny přímo nadzvukovou rychlostí, uložím si obálku s letenkou do pokoje a pak se vydám do koupelny. Svléknu se a vlezu si do vany a pustím na sebe proud horké vody, jako by snad ze mě měl smýt ten pocit...pocit který vlastně ani nevím jak pojmenovat.Nikdy jsem nic podobného necítila. Vylezu ze sprchy, osuším se a obléknu a pomalu a potají, aby mě náhodou neviděla macecha si to štráduju k jednomu z pokojů pro služky. Ona nesnáší když tam chodím......"Služky jsou pod naši úroveň......." touto větou vždy začíná svůj proslov kdy mě vidí vycházet z jejich pokoje, nebo mě načape přímo tam a nebo najde jednu z nich sedět u mě v pokoji a vést normální konverzaci.

"Ale s kým jiným si o tom můžu popovídat...? " " S tátou....? "..." To je chlap.....ten tomuhle zrovna moc nerozumí. " S Marielou.....? " ...Už vidím jak by mě poslouchala...... Dojdu ke dveřím pokoje a zaklepu na ně....Otevřít mi přijde tak o dva roky starší dívka jménem Lucia. Je to velmi hodná mladá dívka. Otec ji k nám přivedl ze sirotčince, když dosáhla plnoletosti, ostatně jako i zbytek služebných.Všechny jsou to vesměs dívky pečlivě vybírané mým otcem v okolních sirotčincích, které po dosažení plnoletosti neměly kam jít.Neměly ani práci, ani střechu nad hlavou. Vejdu do pokoje a sednu si na Luciinu postel......zadívám se na ni a ona na mě. Nejspíš jí dochází že tu nejsem jen tak pro nic za nic.

"Ty Lucio......?" zeptám se docela nervózně
"Ano....? " zadívá se na mě
" Já......já nevím ale dneska.......dneska jsem ucítila něco zvláštního. " soukám ze sebe pomalu....
" Je....je to takový neznámý a zvláštní pocit...." mluvím pomalu dál......." Znáš.......znáš takové to že....že když se podíváš na nějakého.....jak bych to jen řekla......sympatického kluka...tak.....tak....tak cítíš takový zvláštní pocit......."
" A líbí se ti.....? " zeptá se mě s úsměvem
"Počkej.....Kdo......Kdo se mi má líbit .....?" zeptám se nechápavě
"No ten kluk přece....." řekne s úsměvem
" Jo aha...." odpovím již chápavě......" No on.....ano...líbí se mi.....vlastně......vždycky se mi líbil....už od mých dětských let......" zadívám se na ni zasněně....." A teď když dospěl.....no je....je z něho opravdu velmi atraktivní a pohledný muž....."
"Ty jsi zamilovaná...." vyhrkne na mě
" Cože.....? " vyhrknu a šokem spadnu z postele
" Milá Maite.....ty jsi se zamilovala.....tohle jsou první počátky lásky...." řekne mi s úsměvem
Vyhrabu se zpátky na postel...... " Ne......ne Lucio......to...to nejde....."
" Proč to nejde.....? " zeptá se mě
"Vždť se na mě podívej....."pronesu sebekriticky
"Náhodou ti to sluší....." zalichotí mi..... " A ....a kdo to vůbec je.....? " začne se zajímat dál
" No je....no.....jmenuje....." lezou ze mě slova jak kdyby je tahaly z chlupaté deky
" Tak už to vysyp....." ozve se druhá služebná....Jmenuje se Maria a sdílí pokoj společně s Luciou....
" No on.....jmenuje se....John Kelly....." vysoukám ze sebe
" Není to ten co si spolu pořád telefonujete....? " začne se zvědavými otázkami také Maria
"Ano....ano ...to je on..." odpovím tiše
"Tak na co ještě čekáš...? " šťouchne do mě Maria......" Jeď za ním......"
"Na let do Německa......" odpovím suše
" Co - cože...? " zeptají se obě holky najednou
"Ano dámy.....za dva dny odlétám do Kolína......A po dlouhý 14 - ti letech se s ním setkám....14 let jsme se neviděli.......Bojím se.....Bojím se toho co bude až se s ním zase uvidím......jestli....jestli neuteču......
"Neutečeš....." schodnou se obě holky ve stejný čas na stejné odpovědi
"Musíš si věřit Maite......" usměje se na mě Lucia
" To zvládneě....." doplní také Maria svou odpověď

Zadívám se na obě holky a usměju se. Jsem jim za tuhle chvíli moc vděčná. Najednou se však otevřou dveře a v nich stojí Mariela.... " Á...tady seš.....Kolikrát ti mám opakovat že tady nemáš co dělat......Že tenhle pokoj......a tyhle lidi......že to není pro tebe.....že služebné jsou jen spodina...obyčejné nicky.....jsou pod naši úroveň....." spustí tím svým jedovatým tónem. Zadívám se na ni...."Možná ano....ale leda tak pod tvoji...." odpovím s ledovým klidem. Holky mají co dělat aby se nezačaly smát. Raději se zvednu a odejdu z pokoje. Pokračování jejího výlevu opravdu slyšet nemusím. Jdu do svého pokoje kde se převléknu a lehnu si do postele. Zavřu oči a snažím se usnout. Ale popravdě moc dobře to nejde. Pořád musím přemýšlet nad tím pocitem který se dneska ve mě objevil při jediném pohledu na Johna, ale také na to co mi řekla Lucia. " Jsem do něj skutečně zamilovaná...? " ptám se sama sebe pořád dokola než se mi konečně podaří usnout.


Cesta za štěstím - část 1

22. prosince 2009 v 20:15 Moje story o Johnovi a Maite
Sedím ve svém pokoji a dívám se oknem do zahrady. Je to docela uklidňující a někdy i prospěšné psychickémustavu člověka. Teda alespoň v naší rodině....Nežiju si zase tak špatně...Žiju na okraji malého Španělského města Pamplona, se svým otcem, macechou a jejími dvěma fajnovými dcerami.....Otec je slavný skladatel, hudebník a flamenco kytarista.....Když jednou, byla jsem ještě hodně malá, moje máma odešla otec se znovu zamiloval a našel si Marianelu a zplodil s ní mé dvě nevlastní sestry Beatriz a Aileen. Jelikož můj otec je hudebník tak celá našše rodina na Marianelu se věnuje hudbě. I když mé dvě sestry se s hudebním nadáním opravdu nenarodily. Raději by vymetaly obchody a proháněly kluky než aby se věnovaly řádnému studiu hudby. Z mého rozjímání mě vyruší zaklepání na dveře.....Je to služebná...donesla mi poštu....Poděkuji a nechám ji odejít.Položím poštu aniž bych ji otevřela na stolek a znovu se vrátím ke svému místu u okna a ponořím se na chvilku do svých vzpomínek.Vzpomínám si...byly mi asi tak čtyři rok, když mi rodiče poprvé dovolili hrát si s dětmi Kellyových.....Kellyovi byli docela početná rodina, také zaměřená na hudbu a naši otcové byli a stále ještě jsou velmi dobrými přáteli....a macecha byla ráda že se na pár hodin zbavila své už v té době nenáviděné nevlastní dcery...."Ať si táhne....a může tam klidně zůstat.....oni mají těch dětí tolik, že nepoznají že mají o jedno navíc...." byla její slova skoro pokaždé, když mě za nimi otec pouštěl. Už v té době by byla nejradši kdyby se mě nadobro zbavila....Naše rodina se totiž skládá ze ččtyř členů a jednoho přebytečného.....mě......Vždycky měla a má oči jen pro ty svý fajnový dcerušky......Byla to nádherná léta.....vyváděli jsme společně spoustu hloupostí a už v tu dobu mě velmi zaujal John. Byl o pár let starší, ale vždy byl ke mě velmi milý a ochranitelský....chránil mě před ostatními staršími dětmi, které mi chtěly ublížit a dokonce se několikrát postavil i mé maceše....z mého vzpomínání mě znovu vytrhne klepání na dveře....je to opět služebná, nese mi telefoín a říká že volá můj otec.....vezmu si odní telefon a přiložím sluchátko uchu.....

Ano tati...? ozvu se do sluchátka
Maite.....ehm....co bys říkala malému výletu...? říká do sluchátka...
ehm...výlet....? ..tati já.....nenechá mě dopovědět a znovu začne mluvit
Mluvil jsem s Danielem Kellym.....no tedy spíš s Patricií, jednou z jeho dcer.....jak sama víš Danil a jeho rodina jsou našimi velmi dobrými přáteli....ale to ti nemusím připomínat.....to víš za ta léta moc dobře sama.....
Ano to vím.....odpovím na souhlas
A oni...pozvali nás abysme spoluúčinkovali v jedné jejich speciální show....a já...já bych byl velmi rád kdybychom tam jeli oba.....
Ehm...co.....?vyhrknu.....Účinkovat....? Před lidma....? ne...ne ....tati....to.....to ne....řeknu docela rozrušeně
Maite prosím....bude to zábava...uvidíš.....po dlouhé době se zase uvidíš se svými kamarády...ale taky s Johnem.....nevím, ale zdá se mi že ten kluk měl pro tebe už od mala jistou slabost.....
Asi..nejspíš.....ano....odpovím tak nějak zamyšleně
No..zamluvil jsem ti let...první volný let do Německa měli až za dva dny, tak jsem ti zarezervoval letenku...já za tebou přiletím o něco později......
Dobře tedy.....jak si přeješ.....
No musím jít zase pracovat...uvidíme se u večeře a neboj se...všechno bude dobré
Dobře tati.....tak....tak ahoj táto.....

Položím sluchátko a odnesu ho zpátky do haly, kde narazím na své dvě nevlastní sestry.Samozřejmě jako pokaždé neuniknu jejich jízlivým poznámkám. Jdu zase zpátky do pokoje....otevřu skříň a vyndám z ní všechna cédéčka Kellyových.....všechna co do dnešního dne vydali....Už to bude 14 let....už dlouhých 14 let co jsme se neviděli...a z Johna...z toho roztomilého a ochranitelského kluka se za tu dobu opravdu velmi atraktivní dospelý muž. Ano máme spolu alespoň telefonický kontakt...ale tomu osobnímu se nemůže rovnat ani z daleka. Vložím do přehrávače jednu z videokazet a uvelebím se před televizí a začnu ji se zájmem sledovat.....I když, po chvíli si uvědomím, že samotné video mě ani tolik nezajímá, jakožto jeden ze členů Kellys....John.....na videu mi přijde ještě atraktivnější. Při pohledu na něj v sobě pocítím takový zvláštní pocit....dalo by se říct až hřejivý pocit.....znovu se ponořím do vzpomínek.....Sedíme v otcově pracovně a zároveň učebně. Otec si brával děti Daniela Kellyho k nám a učil je hře na kytaru.....všichni sedí kolem velkého stolu.....můj otec...sestry Kellyovy....i John který je k nám pokaždé doprovázel...v tu dobu mi mohlo být tak 6 let......běhám a poskakuju kolem nich....občas děvčatům opravím nějakou tu chybu.....Když se po místnosti rozlehne ticho.....taková malá přestávka na načerpání nových sil, ukážu na Johna a zadívám se na něj a pronesu..."Tebe si jednou vezmu..." ...Nevím.....asi jsem mu tím nasadila brouka do hlavy....připadal mi takový zamyšlený a trochu více ostýchavý než byl před vyřčením mé věty....Znovu se vracím ze vzpomínek do reality.....v pokoji je ticho.....jen z vedlejších pokojů se domem rozhléhají hlasy mých sester a macechy.....zase se o něčem dohadují......Pomalu nastává čas večeře. Vypnu přehrávač který mezitímstejně dohrál a odeberu se do jídelny. Způsobně se usadím na své místo u stolu a čekám až přijde i můj otec a služebná bude moct začít servírovat večeři. Otec vchází do jídelny chvilku po mě.....jako vždy má na tváři úsměv......pilíbí svou ženu a také zasedne ke stolu.U večeře spíše mlčím. nemám chuť ani náladu poslouchat další poznámky mých sester...za dnešek už jich bylo až dost. Po večeři se otec zvedne od stolu a pokyne mi abych šla s ním do jeho pracovny.



All Along The Way (I Will Be With You)

21. prosince 2009 v 20:13 Texty písní - Kellys
All Along The Way (I Will Be With You)
You and I Are
The best friends I know
And my chance to be true
And never alone
Should I fail to keep
A promise to you
Then forgive help me grow
Along with you
I love you so
My heart and soul
I will be with you all along the way
Like roses grow
Through warm and cold
I will be with you all along the way
Where you go or what you do
I'll follow you
I'll be there and be a hand
To guide you through
My little rose full of strength
I'll trust in you
We will share our burdens
Till one must go
I love you so ...
Rose Marie tu vois tous les roses
Tu vois tous les dances
C'est ton imagination
Rose Marie
Et tu dances, dances,
Dances dans les bois
Et tu dance toute seule
Dans les bois
Rose Marie
I love you so ... (2x)


A Hard Day's Night

21. prosince 2009 v 20:12 Texty písní - Kellys
A Hard Day's Night
It's been a hard day's night
And I've been working like a dog
It's been a hard day's night,
I should be sleeping like a log
But when I get home to you,
I find the thing that you do
Will make me feel all right
You know I work all day,
To get some money, to buy you things
And it's worth it just to hear to say,
You're gonna give me everything
That's why I love came home,
'Cause when I get you alone
You know I'll be OK
When I'm home,
Everything seems to be all right
When I'm home,
Feeling you holding me tight, tight yeah
It's been a hard...
You know I feel all right
You know I feel all right

Agur Jaunak

21. prosince 2009 v 20:08 Texty písní - Kellys
Agur Jaunak
Agur Jaunak
Jaunak Agur
Agur t'erdi
Denak jainkoa
Inak gire
Bai gu ere
Agur Jaunak Agur
Agur t'erdi
Hemen gera
Agur Jaunak

Adeste Fideles

21. prosince 2009 v 20:07 Texty písní - Kellys
Adeste Fideles
Adeste, fideles,
Laeti triumphantes,
Venite, venite in Bethlehem!
Natum videteb regem angelorum.
Venite adoremus,
Venite adoremus,
Venite adoremus Dominum.
Oh, come, all ye faitful,
Joyful and triumphant
O come ye, o come ye to Bethlehem!
Come and behold him
Born the king of angels:
O come let us adore him,
O come let us adore him
O come let us adore him,
Christ the lord!
Herbei, o ihr Glaeubigen,
Froehlich triumphierend,
O kommet, o kommet nach Bethlehem!
Sehet das Kindlein,
Uns zum heil geboren!
O lasset uns anbeten,
O lasset uns anbeten,
O lasset uns anbeten.

A Broken Heart

21. prosince 2009 v 20:04 Texty písní - Kellys
A Broken Heart
A broken heart's a bird without wings to fly
With all your might it can't be denied
A broken heart's the darkness out before the dawn
Why is it you're left lonely to the pore
If I had to try my best to remember
Where a time with no memory of view
I close my eyes
And try hard to pretend
This heart's been broken once before
I know

Refrain I

A broken heart in a year if given time
A broken heart needs all the strength you've got inside
A broken heart has no safe place to hide
A broken heart, so show the world won't be the same
A broken heart can feel no desire
It leaves you wear all that remains
I know

Refrain II

So torn apart so many words unspoken
It must learn this hurt will end
So if our tears should fall
Don't wonder why
From now on it's for ever you
A broken heart can feel no desire
It leaves you wear all that remains
It's a broken heart like a river that won't flow
You cannot do that to me
I know

Refrain I

A broken heart in a year if given time
A broken heart needs all the strength you've got inside
A broken heart has no safe place to hide
A broken heart, so show the world won't be the same
A broken heart can feel no desire
It leaves you wear all that remains
It's a broken heart like a river that won't flow
You cannot do that to me
This I know
A broken heart in a year if given time
A broken heart needs all the strength you've got inside
A broken heart has no safe place to hide
A broken heart, so show the world won't be the same
A broken heart
A broken heart


Kathy v České republice

17. prosince 2009 v 23:12 Různé články o Kellys

Kathy v České republice

10. listopadu 2009 v 17:51 | jiné články o Kellys
takže jak se ke mě doneslo nejstarší členka bývalé skupiny Kelly Family přijede v příštím roce sem do Čech..... Má v plánu koncertovat hne ve třech městech....

17.3. 2010 Hradec Králové - Nové Adalbertinum
18.3. 2010 České Budějovice - Metropol - malá scéna
20.3. 2010 Olomouc - divadlo hudby


no a kdo bude příští z Kellys kdo navštíví naši malou zemičku...?

Johnovo prohlášení

17. prosince 2009 v 23:11 John a Maite - různé články
"Milí fanoušci a přátelé,

Prosím,odpusťte mi,že mnoho z Vás se muselo obejít bez zpráv o mě už 4 roky.Věřte mi,stále jsem zkoušel vydat o tom vlastní prohlášení,ale bez úspěchu.

Dostal jsem se do situace,ze které není východisko.Myslím,že hlavní otázka je,jestli ještě někdy budu s mými sourozenci stát na jevišti,natáčet videa a CD.Prosím,nechte mě zdůraznit právě tuto otázku,která je i pro mnoho z Vás ta nejdůležitější.

Rád bych také vysvětlil,že mluvím jen za sebe a že nikdo neměl mé svolení se za mě vyjadřovat za tyto poslední 4 roky.Nejdřív to nejdůležitější:Nedal jsem si pauzu v mém působení s Kelly Family,jak je všude uváděno a nebylo to ani moje přání,to udělat.Nikdy jsem Kelly Family neopustil,budu stále členem Kelly Family,to mi nikdo nemůže upřít.Byl jsem jeden z prvních kteří Kelly Family zakládali.

Asi koncem 1999 plánovala rodina,včetně mě, začátkem roku 2000 uspořádat důležité setkání s úmyslem provést změny v mnoha věcech,které už neběžely tak dobře. Výsledek tohoto setkání přinesl strukturální změny ve skupině a také hlavní téma:uměleckou budoucnost Kelly Family.Již přes 20 let byl můj otec umělecký vedoucí Kelly Family,řídil ji a podporoval.Na tom setkání rozhodla skupina členů Kelly Family(ať už k tomu měli jakýkoliv důvod) kompletně převzít umělecké vedení skupiny mého otce a to i bez jeho souhlasu.Z tohoto důvodu,protože svého otce velmi ctím,dospěl jsem k tomuto rozhodnutí.Budoucnost Kelly Family,myslím,závisí na umělecko-filosofických kořenech.Pravdou je,že výsledky mluví samy za sebe.Z cela respektuji,když jedna část členů skupiny chce dělat něco jiného,ale nemyslím si,že se tu může dělat pod jménem "Kelly Family".Věřím na vývoj,ale jen,když bude zachován ten původní směr-je stále nutno respektovat své kořeny a nikdy se jich nevzdat.To dělá tu opravdovou Kelly Family.

Když k Vám budu upřímný,nevěřím na takzvanou novou Kelly Family.Mohl bych Vás a sebe obelhávat,kdybych předstíral v pokračování práce se svými sourozenci,že to je ta původní Kelly Family.

Pro mě je ctění památky mých rodičů mnohem důležitější než sláva a peníze.Rodiče více než dost prokázali,že dělají dobře,to co dělali.

Jsou tady i další faktory,týkající se Kelly Family i v ohledu obchodním.Ty myslím že nejsou ani profesionální ani férové.Už tehdy jsem to zmínil,ale nic se nezměnilo.To vše mě přivedlo k tomuto rozhodnutí, i když jsem byl ochoten pokračovat v té spolupráci.

Prosím pochopte,že nechci tímto prohlášením nikoho odsuzovat.Chci tím jen vyjádřit,co si myslím já.

Milí fans, na vaši lásku a podporu nikdy nezapomenu.Jsem velmi vděčný,za všechny koncerty,na které mnoho z Vás chodí.Bylo to magické.Nikdy na Vás nezapomenu.Budete navždy v mém srdci.

Rád bych také poděkoval svým bratrům a sestrám,za ty roky,které jsme společně strávili,nebylo to vždy lehké.Mým úžasným rodičům,byli to dokonalí lidé,kteří se vždy obětovali pro druhé.Své ženě,,protože mě podporuje,rozumí mi,miluje mě a činní mě šťastným mužem.Díky ní se opět vracím do světa hudby.

Jsem velmi vděčný za to,že mohu žít.Život měl pro mne vždy nová překvapení.Můžeme se neustále od sebe navzájem učit.Děkuji za Vaší trpělivost a pochopení.

Se srdečnými pozdravy

© :John M.Kelly"


http://www.maiteitoiz.com/Maite_Itoiz_official_web_site/News/Statement/statement.html

na tomto odkazu najdete tento dopis psaný jako originál v angličtině