Leden 2010

Cesta za štěstím 5

19. ledna 2010 v 21:00 Moje story o Johnovi a Maite
Když Pablo vyjede s vozem před dům, s Luciou do něj nasedneme a necháme se odvézt do centra města. Necháme se vysadid rovnou před obchodním centrem s oblečením.Dám pokyn Pablovi, aby si zašel třeba někam na kávu nebo se jen tak projít po městě. Tohle bude totiž trvat minimálně dvě hodiny. A pak už vcházíme s Luciou dovnitř obchodního centra. No musím říct že je to opravdu ohromné obchodní centrum. Všude samé butiky....člověk ani pomalu neví do kterého jít dřív. Všechny výlohy vypadají vypadají velice lákavě a lákavá je i nabídka dalšího patra kde se spíš dá najít oblečení pro sport a volný čas.Vejdeme tedy hned do prvního butiku co máme po ruce. No musím říct že výběr mají opravdu veliký...trička a tílka různých střihů, vzorů a barev, s různými motivy a zdobením..... procházíme mezi všemi těmi obchody a ne a ne si vybrat... tam se nám líbí to a tam zas tohle takže když skončíme s nákupy vypadáme jak dva vánoční stromečky....skoro za těmi všemi taškami ani nejsme vidět. Samozřejmě i Lucia si vybrala. Musím říct že její vkus co se oblečení týká je opravdu výborný. Dojdeme až k autu kde na nás již čeká Pablo. Nejprve nám pomůže všechny ty věci naložit do auta a teprve potom usedne za volant i on sám a vyjíždíme směr náš dům.


Když dojedeme až k domu, Pablo nám pomůže s věcmi až ke vchodu. jen co otevře dveře narazím na nasupenou tvář macechy. Zlostí hraje snad všemi barvami. Zadívám se na ni a pak na Luciu, která vedle mě stojí strachy bílá jako stěna a skoro ani nedýchá.....


"Odneste prosím ty věci do mého pokoje......." pokynu Lucii a Pablovi..... " A po zbytek dne máte volno......" dodám ještě....
" Ještě moment... " ozve se Marielin hlas
Zadívám se na ni celkem naštvaně jelikož je mi jasné co bude následovat
"Až odnesete ty krámy tak se sbalte a vypadněte. Jste oba propuštěni..." řekne s vítězným úsměvem
Zadívám se na ni pohledem přímo vražedným. " Dobře Marielo... řekla sis o to sama...takže tímto tě upozorňuji, že pokud půjdou oni, ty půjdeš taky.
"Co... co si to dovoluješ....? Kdo...kdo si vlastně myslíš že seš..že ...že mi můžeš takhle vyhrožovat ...?"
Ušklíbnu se...." Kdo si myslím že jsem...? Tvoje nenáviděná nevlastní dcera....a spratek....a špína jak ty říkáš......Celé roky jsi mě ponižovala a urážela...ale teď už ne Marielo..... Já se tě nebojím...."
" Ty jedna drzá náno.... Měla jsem tě odsud vyhnat hned...... Nikdy jsem neměla souhlasit s tím že si tě nechám...." rozkřikne se a začne se napřahovat ve snaze vlepit mi pořádnou facku.

Jak máchne někdo její ruku letící vzduchem zachytí a já se tak stihnu uhnout. Je to můj otec, který se náhodou vrátil dřív z práce. Drží její ruku a dívá se na ni a pak sjede pohledem na mě.

" Co se to tu k čertu děje...? " zakřičí
" Tak na to se zeptej své manželky... " odseknu
" Možná by ses měl zeptat své drzé dcery...." ozve se Mariela
Ušklíbnu se na Marielu... " Smůla...Drzá dcera nemůže....Musí si totiž zabalit věci aby stihla zítřejší raní let do Kolína.. " otočím se a odcházím do pokoje.
Vejdu do pokoje, kde není skoro kam stoupnout. Všude kam jen oko dohlédne se válejí tašky s nakoupeným oblečením a dalšími věcmi. Budu muset přehodnotit oblečení co mám v kufrech a něco vyndat abych si mohla vzít to co jsem si dnes nakoupila. No taky na ten účel jsem to kupovala. Vysypu oba kufry na zem a tašky s nakoupenými věcmi pro změnu na postel, abych v tom měla alespoň trochu přehled. Nejprve si roztřídím věci z kufrů na kupičky, trička na jednu, kalhoty na další a tak je to i s dalšími věcmi, až se mi na zemi objeví několik malých úhledných kupiček. Na stejné kupičky rozdělím i oblečení vysypané na postel. Když mám oboje roztříděné, začnu pomalu vybírat věci které již v kufru byly a měnit je za věci nové. Když mám konečně hotovo, sednu si na chvíli na zem a odpočívám. Už nemám ani sil dolézt do postele.


Ráno mě probouzí něčí hlas. Otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. jak zjistím spala jsem na zemi na kufru."Slečno, musíte jít..... " doléhá ke mě hlas Rity, jedné z našich služebných. Podívám se na ni.....

"Slečno, musíte se připravit.... za čtyři hodiny odlétáte.... "
" Co.... odlétám.....?" zeptám se nechápavě a ještě nechápavěji se na ni dívám
" Slečno Maite, prosím..... " kouká na mě už přímo zoufale
" No jo..." odpovím a začnu se zvedat " Vyřiď mému otci, že za hodinu budu hotová... A ať si Pablo přijde pro kufry a naloží je...."
" Ano slečno... " kývne Rita a pak už odchází z mého pokoje

Zvednu se ze země a se vším potřebným, od oblečení až po kosmetiku jdu do koupelny. Měla bych se na ten let upravit. Obléknu si bílé elegantní tílko zdobené krajkou s mírně větším výstřihem a k tomu pohodlné džíny... no vypadá to opravdu dobře. Vezmu kulmu a trochu si natočím vlasy, ale jen místy a pak konečně přejdu na líčidla. No nikdy jsem se moc nelíčila, jen když to bylo opravdu nutné. Ale na dnešek to musí být opravdu něco extra. Strávím v té koupelně skoro celou hodinu. Když se sama sobě líbím, jdu zpátky do pokoje. Líčidla a kulmu dám do příručního zavazadla a ještě jednou se rozhlédnu po pokoji, jestli jsem náhodou něco nezapoměla. pak už vezmu tašku i kabelku a odcházím z pokoje. Sejdu do obýváku.... " Proč na mě všichni tak zírají...." pomyslím si a mírně nechápu upřené pohledy všech přítomných, směřované ke mě. "Sluší ti to..." pronese otec s úsměvem. Usměju se na něj a poděkuju. Rozloučím se se všemi kromě macechy a sester. Jim řeknu jen ať se tu mají dobře a pak už i s pár koláčky zabalenými ke snídani odcházím z domu. Nasednu do připraveného auta a v doprovodu otce se nechám odvézt na letiště.

Na letišti je docela velký zmatek. Všude je hrozně moc lidí. Mačkají se na sebe a přeřvávají, jen aby už byli odbaveni a seděli na svých místech v letadle. Když se konečně dostane řada i na mě, položím své věci na odbavovací pás. Pak se otočím na otce a ještě naposled ho obejmu a pak už odcházím. Projdu tím bezpečnostním tunelem a samozřejmě v něm stihnu zakopnout a upadnout. nějaký cizí mladík mi s úsměvem pomůže vstát a potom už pokračuji rovnou na letištní rampu, kde nastoupím do letadla, které mě má odvézt do Kolína. Pohodlně se usadím do sedačky, na uši nasadím sluchátka a z přehrávače si pustím svoji oblíbenou hudbu, která mi bude dělat společnost po celou dobu letu do Kolína. Jen doufám že bude příjemný a bez komplikací.