Prosinec 2010

Nikdy to nevzdávej 2 - část 1

25. prosince 2010 v 18:52 | Trishka |  Moje story o Kellys
Nastal konec školního roku. Andrea se v budově školy loučí s několika  svými kolegy.. Během této chvíle vstupuje do budovy školy také John....Andrea ve víru hovoru ještě ani v nejmenším netuší kdo při bouchnutí těch dveří do budovy vlastně vstoupil. Ze zvědavosti se otočí a na tváři se jí objeví šťastný úsměv, když na druhé straně chodby uvidí Johna.......

Andrea: Johny.... (vykřikne radostně a rozeběhne se směrem k němu a radostně se mu přímo vrhne do náruče a dlouze ho políbí....když se konečně odtrhne, zadívá se na ostatní kolegy kteří na ně koukají s otevřenými pusami....) Vítě že je neslušné divit se s otevřenou pusou... (uchichtne se a pak už i s Johnem odchází z budovy)

Další den 

Andrea s Johnem ale také s Marií a Paddym nastupují do připraveného letadla, kterým odletí do německého Kolína. Andrea neletí poprvé ale přesto má  jako pokaždé trochu strach. John který sedí vedle ní ji po celou cestu pevně objímá a to její strach alespoň trochu zmenšuje. Konečně přistanou na pevné zemi Kolínského letiště.....Andrea společně s Johnem vystoupí z letadla se šťastným úsměvem na tváři a společně s Paddym a Marií nasednou do auta a odjíždějí k hausbótu.....
Andrea vejde do lodi..projde malou chodbičkou za stálého doprovodu Johna který se v tuhle dobu drží pár kroků za ní...Chodba se na svém konci stáčí k levé straně a před Andreou kromě té chodby jsou ještě dvoje dveře..... Jedny přímo před ní a druhé po pravé straně...Andrea se na chvilku zastaví a přemýšlí a  přemýšlí kam jít.... jestli chodbou dál a nebo vejít do jedněch ze dveří které má kolem sebe..... Ohlédne se za sebe na Johna, ale ten se na ni jen sladce usmívá...Andrea se tedy nakonec rozhodne otevřít dveře hned naproti ní..... Jen co jimi projde, stane v poměrně rozlehlém pokoji.... dle nábytku rozpoznává že je to obývací pokoj...na luxusně vypadající sedací soupravě sedí zbytek rodiny Kellyových a přátelsky se na ni usmívá... Andrea která stále stojí ve dveřích strnulá úžasem ucítí náraz do zad   který ji posune o několik kroků dopředu...Andrea se ohlédne  za sebe na Marii která do obýváku vpadla jak velká voda.....

Andrea: Nemůžeš dávat pozor..?!
Marie: Možná by bylo lepší vejít  a nestát v těch dveřích jak tvrdý Y....(uculí se na Andreu)
Andrea: Ha...ha....ha.... hlavně že ty ses sem vrhla jak hladovej vlk na slepici......

Všichni Kellyovi s pobavenými úsměvy na tváři uvítají obě děvčata na jejich lodi....Uvítání je velmi přátelské......nechybí objetí a sem tam nějaká poznámka k jejich předešlému trochu komickému vstupu  do místnosti...... když se Andrea konečně se všemi přivítá, John využije situace a jemně ji zezadu obejme.....

John: Nechceš si na chvíli odpočinout...? Jistě musíš být po cestě unavená.....
Andrea: (usměje se na něj)  No je fakt že trocha klidu by opravdu nezaškodila..... je toho na mě za tu  krátkou dobu co jsem tady nějak moc.....
John: (uculí se) Smím tě doprovodit do své soukromé kajuty?
Andrea: A...a..... nebude to mírně neslušné  když se odsud v tuhle chvíli jen tak vypařím...?
John: nebude....oni to pochopí.... a pak...můžou se s tebou vidět později....
Andrea:Tak fajn....... (pomalu odchází ke dveřím....únavou a rozčarováním však zapomene na práh u dveří...zakopne o něj a skončí zemi, čímž se postará o pobavení všech přítomných..... podívá se po nich a při pohledu na jejich vysmáté obličeje popadne záchvat smíchu taky...)
John: (poklekne k ní a vezme ji do náruče a uculí se) Takhle to bude bezpečnější.....

Když ji donese až ke dveřím kajuty postaví ji na zem a jednou rukou jí zakryje oči a druhou otevře a pak už pomalu dovede Andreu přes práh až do kajuty.....Když jí konečně odkryje oči Andrea se rozhlédne po kajutě..... je sice malá ale  útulná.....a na to jak malý obytný prostor poskytuje je v ní docela dobře prostorově srovnána u levé strany velká dvoulůžková postel s malým nočním stolkem hned vedle postele..... jen o kousek dál stojí malý stolek se dvěma křesílky a u pravé stěny velká skříň......Nábytek vypadá mírně zastarale, ale i tak celá kajuta působí velmi útulně.....

John: (zadívá se na Andreu) Líbí se ti tu..?
Andrea: MOc...(šeptne nadšeně) 
John: Není to nic moc...ale na přespání to stačí.....
Andrea: je to úžasné.... (usměje se na něj)
John: Tak to jsem rád.... popravdě..... docela jsem se bál že se ti tu nebude líbit....
Andrea: (zadívá se na něj a usměje se) Blázínku..... (jemně ho pohladí po tváři) Ukážeš mi  i další místa téhle lodi...?
John: A nechceš si raději trochu odpočinout....?
Andrea: (uculí se) Ne....chci vidět i další místa tohohle Titanicu.....
John: No... do toho má tenhle hausbót hodně daleko...ale něco ti ukázat můžu.... (vezme Andreu za ruku vede ji na palubu)

Když vyjdou až nahoru na palubu Andrea se postaví k zábradlí a nadšeně se rozhlédne kolem sebe......
Andrea: Johny....to....to je nádhera....
John: (usměje se na ni) Jsem rád že se ti tu líbí....
Andrea: Moc.... (zašeptá nadšeně a mírně se nahne přes zábradlí aby se podívala i dolů na řeku)
John: (pevně ji zezadu obejme) Takhle to bude bezpečnější.... (uculí se a otočí Andreu proti sobě a jemně se dotkne jejích rtů...)

Jejich polibky se z jemných stávají stále více vášnivější a jinak tomu není ani u samotných tělesných doteků..... John tiskne Andreu pevně a vášnivě  k sobě   a ona se stejnou vášní tiskne k sobě jeho..... Na obou stranách je cítit počáteční vzrušení....Andrea cítí že John by rád zašel i dále...byť jen o kousek...a ona...? ...Ona také....ale bojí se.....na jednu stranu by se ráda posunula o krůček dál, ale na druhou by ještě raději počkala......Ještě dlouhou chvíli takhle stojí a častují se vášnivými polibky a doteky a snaží se z téhle nádherné chvíle vytěžit co nejvíc můžou.....

Pozdě večer

Andrea se vrací z koupelny... projde tmavou chodbou až ke dveřím kajuty...a ani v nejmenším netuší jaké překvapení ji za těmi dveřmi čeká.......pomalu otevře dveře a vejde do kajuty   kde je již naprostá tma..... pomalu dojde až k posteli a posadí se na ni.....najednou ucítí na sobě něčíé dotek.... 

Paddy: Marie....?

Andrea v tu chvíli ztuhne..... Rychle se však zase probere, rozsvítí lampičku a ohlédne se za sebe a v tu ránu vyskočí z postele a zády se přitiskne na protější zeď......Na posteli totiž neleží John ale Paddy...... V tu chvíli jí  dojde co se vlastně stalo..... Spletla si dveře kajuty a vešla a místo k Johnovi vešla do kajuty Paddyho.....

Andrea: (vyděšeně se zadívá na Paddyho)  Já....já... Paddy....ehm...... já..... omlouvám se.....já....asi..... no..... já....asi.....asi  jsem si spletla dveře..... (řekne roztřeseným hlasem)

Paddy se na ni podívá a v tu chvíli vybuchne smíchy..... Z Andrey v tu chvíli alespoň malinko opadne nervozita z toho totálně trapného omylu který se právě stal...... pomalu se plíží podél zdi až ke dveřím.....

Andrea: (pomalu otevře dveře) Tak já....já zas půjdu.... (omluvně se na Paddyho usměje) a ještě...ještě jednou promiň....já opravdu...... tohle....tohle nebylo chtěný..... já....myslela...myslela jsem že......
Paddy: Že to je bráchova kajuta......?
Andrea: Ehm....jo....
Paddy: (usměje se na ni) No.... hlavně že jsi nezabloudila třeba nahoru na palubu a nespadla jsi do vody....
Andrea: No to.... to díky bohu ne...... no tak..tak já už půjdu.....
Paddy: A trefíš sama...?
Andrea: No...nejsem si jistá.....Maximálně navštívím ještě někoho dalšího..... (usměje se)
Paddy: (vstane z postele) Pojď.....ukážu ti kde to je....
Andrea: Díky... to....to budeš hodný.....
Paddy dovede Andreu až k dalším  dveřím...shodou okolností jsou to hned další dveře vedle Paddyho kajuty.....

Paddy: Tak tady... (usměje se) Ehm.....a.....Marie.....? Tu jsi náhodou nepotkala...?
Andrea: ne já...... akorát jdu z koupelny.....
Paddy: No....ona tam taky mířila a už je to docela dlouho co odešla...... bojím se aby taky někde nezabloudila .....
Andrea: No tak možná.....možná se ještě někde zakecala.....
Paddy: Asi...asi ano....
Andrea: tak dobrou noc Paddy..... (pomalu otevře dveře a vejde do kajuty....jen co překročí práh zůstane jen šokovaně zírat..... na posteli vedle Johna uvidí sedět Marii..... chvilku si je oba prohlíží a potom  propukne v záchvat smíchu.....)

John s Marií se po ní nechápavě podívají....

Andrea: (konečně se trochu uklidní) Ehm..(pobaveně se uculí)   taky sis spletla kajutu ?

MArie: No... ehm.... tak nějak....
Andrea: Paddy se po tobě schání.....má strach  že jsi někde zabloudila.....
Marie: A jak ty to víš?
Andrea: No...náhodou jsem se ocitla u něho v kajutě....chtěla  jsem jít sem....ale..... prostě... spetla jsem si dveře.....

Teď se pro změnu pobaveně smějí Marie s Johnem....

Andrea: Víte vy vůbec jakej to byl šok....? (zeptá se s pobaveným úsměvem na tváři)
Marie: Je mi jasné že pro tebe hrozný...... hi hi hi.....No tak... já snad abych šla..... hi....
Andrea: A nezapomeň.....bydlíš hned vedle.... hi hi hi
Marie: (zvedne se z postele a jde ke dveřím....) Tak dobrou vy dva..... a moc to nepřehánějte...a nezapomeňte na ochranu.... hi hi hi......( pak už rychle zmizí z kajuty jelikož zaregistruje  polštář hozený Andreou a mířící přímo na ni....)