Březen 2011

Nikdy to nevzdávej 2 - část 14

28. března 2011 v 17:06 | Trishka |  Moje story o Kellys
Večer stráví John a Andreou konečně v klidu a spolu.Jen oni dva a západ slunce nad šumícím mořem.Po pláži dojdou až do nedalekého městečka které je také turistickým centrem, takže je to tam dalo by se říct hlava na hlavě, ale těm dvěma to v tu chvíli vůbec nevadí.Když konečně najdou volné místo na zahrádce v jedné z místních kaváren, posadí se a objednají si kávu a velký zmrzlinový pohár.A ani toho klidu si tam zas tak moc neužijí.Přece jenom...je to turistické centrum plné lidí tak tam nemůžou chybět ani nějací ti fanoušci, kteří když uvidí Johna, tak se seběhnou jak vosy na med a žádají Johnův autogram.Ani Andrea nezůstane bez povšimnutí.Pro fanoušky je jak to vypadá dívka v Johnově přítomnosti zcela novým a udivujícím jevem. No ono.... když se o něm všude dočítají jaký je samotář a plachý romantik tak by spíš každý čekal že bude jeden z posledních a ne jeden z prvních kdo bude mít vážný vztah a pomalu chystat svatbu.Což ti fanoušci však netuší. Andrea se snaží tvářit jako že jí ta náhlá pozornost fanoušků nevadí a na druhou stranu se začíná trochu bát. Těm lidem nejspíš dochází že ona není jen tak někdo.Pomalu se začíná zabývat myšlenkou co bude pak..... co se bude dít dál.Ze zamyšlení ji vytrhne až Johnův hlas, který ji vyzývá k odchodu z kavárny. Jen co vyjdou na cestu zoět k hotelu, John Andreu pevně obejme kolem ramen a zadívá se na ni.Během večera mu neušla Andreina náhlá zamyšlenost.

John: Andreo.... (zadívá se na ni zkoumavě) Zlatíčko... co se děje?
Andrea: Ne.....nic.
John: Neříkej mi že nic...skoro od začátku co jsme přišli do té kavárny jsi taková....jiná....zamyšlená....neusmíváš se... a prostě.....přijde mi jako by tě to nebavilo...a já......já bych rád věděl proč.
Andrea: Nechme to být Johny. Nekažme si tím zbytek večera.
John: Dobře...ale ....řekneš mi doufám když se bude něco dít. Nebudeš to zase někde potají řešit tak jako minule.
Andrea: Minule jsem neměla důvod ti něco říkat...ale teď.... teď už je to jiné.
John: A před tím nebylo?
Andrea: Ne...předtím to byl můj boj....ale teď....teď už jsme dva.
John se na ni usměje a jemně ji líbne na tvář.
Andrea: A jiný polibek pro mě nemáš? (uculí se)
John: Mám...ale...nejsem si jistý jestli máš zájem.
Andrea: Jak tě mohlo napadnout že bych neměla zájem?
John: Tváříš se tak.....(pokrčí rameny...)
Andrea: To že se tak tvářím ještě neznamená že ten zájem nemám.
John: No...někdy je opravdu těžké se v tobě vyznat Andreo.
Andrea: To v tobě taky Johny.
John: Opravdu? (uculí se) A já myslel že mě máš dokonale prokouknutýho.
Andrea: Tak to věř že vážně nemám.

Pomalu za živého debatování o všem možném dojdou až do hotelu.Jen co se za nimi zavřou dveře pokoje, John vezme Andreu do náruče a s úsměvem ji přenese chodbičkou až přímo do pokoje kde ji položí na postel, lehne si vedle ní a uculí se.
John: Tak....a zakončení večera bude.
Andrea: Fantastické.... (usměje se)
John se k ní nakloní a jemně a dlouze ji políbí. Tuto samou činnost opakuje ještě několikrát když do pokoje vrazí Angelo.
Angelo: Paddy není panic....já je slyšel.... šel jsem právě okolo jejich pokoje a za dveřmi se ozývalo jen takové to...ááááách Paddy....už budu.... (uculuje se )
John s Andreou vytrhnuti ze své momentální činnosti se leknou a spadnou z postele. Když se oba rovnou na zemi posadí, zadívají se na sebe a oba současně vybuchnou smíchy.
Andrea: Angelo...to se dělá? Poslouchat za dveřma....hi hi hi
Angelo: Já neposlouchal...šel jsem jenom kolem....já.....šel jsem vlastně za váma.... protože s těma přerostlejma puberťákama se v jednom pokoji nedá bejt....a navíc...ani nemám kde spát.
Andrea: (zvážní) Počkej...jak nemáš kde spát?
Angelo: Ti pitomci dali mou postel Tanje, protože dneska už není možné tady pro ni sehnat pokoj.A tak...tak jsem se vás chtěl zeptat jestli bych nemohl být tady.
John: (zuofale se chytí za hlavu) A proč právě tady?
Angelo: A kde jinde? U holek?Nebo u toho puberťáka co se právě stal mužem?
John: Třeba.
Andrea: Johny!
John: (zvedá se ze země) Ne...já.... (pomalu odchází z pokoje)
Andrea: Kam jdeš?
John: (zadívá se na ni) Musím ven.
Andrea: (zvedá se ze země a jde za ním a ještě ve dveřích ho dostihne) Johny...(zadívá se na něj) ...on....on potřebuje pomoct. Ti blbci ho normálně vyhodili z pokoje...a mi.... neměli bychom se k němu chovat stejně.Je to tvůj brácha Johny.
John: (jemně ji pohladí po tváři) Kéž bych v tuhle chvíli dokázal být stejně velkorysý jako ty.


Nikdy to nevzdávej 2 - část 13

14. března 2011 v 14:21 | Trishka |  Moje story o Kellys
Isabell: Dobře... (usměje se na ni) A teď už pojď.

Andrea jí úsměv oplatí a potom společně s Isabellou odchází dolů do kuchyně.V hotelu se zatím Paddymu a Marii podařilo Johna alespoň trochu uklidnit a společně s ostatními sourozenci se scházejí dole v hale kde se dohadují na dalším postupu. Když se dohodnou že na stanici pojede společně s Johnem Paddy a Marie a že ostatní na ně počkají na terase, všichni tři vykročí směrem ke vchodu do hotelu. V tu chvíli do haly vchází Andrea. S pohledem sklopeným k zemi si nevšimne Johna jdoucího proti ní a narazí do něj.

John: Asi by to chtělo koukat před sebe....(zadívá se na Andreu pořádně) An.....(nedořekne slovo a na tváři se mu objeví šťastný úsměv....obejme ji a přitiskne k sobě)
Andrea: Johny...... (také ho pevně objeme a přitiskne se k němu)

I všem ostatním se na tvářích objeí šťastné úsměvy. Všichni jsou rádi že se Andrea vrátila,ale nejšťastnější z nich je asi John.Pevně tiskne Andreu k sobě a dlouze a vášnive ji líbá a ona mu se stejným nasazením oplácí.
Isabell: Pravý Kellyovi. Já omdlím.
Jimmy: To bych ti neradil.......(postaví se za ni) Zem je tvrdá a mohla by sis ošklivě natlouct.
Isabell: (uculí se na Jimmyho) Věřím že ty bys mě včas chytil.
Andrea: (na chvíli se od Johna odtrhne a zadívá se na něj) Johny....(ukáže prstem za sebe) Možná...Možná by bylo dobré jim poděkovat než se rozhodneš mě umačkat zaživa.

John se na Andreu usměje a na chvilku ji pustí z objetí a přejde k oběma starším lidem a podá jim ruku a co nejsrdečněji jim poděkuje. Když dojde k Isabelle také jí podá ruku a vykouzlí na tváři jeden ze svých úsměvů při kterém fanynky padají na kolena.
Isabel: Omdlím.... Ale teď už opravdu.

Všichni se pobaveně zasmějí a Jimmy ji pro jistotu jemně chytne kolem pasu pro případ že by se opravdu tak stalo.

Andrea: (pohlédne na všechny přítomné) No...myslím že by bylo slušné pozvat mé zachránce na malé občerstvení.

Všichni s úsměvem přikývnou a vedou hosty na terasu hotelové restaurace.

Andrea: A ty pojď....(uculí se na Isabellu a vezme ji za ruku) Já tvůj pokoj viděla, ale ty můj ne.Pojď...teď uvidíš jak bydlí mistr Kelly.
John: (rychle chytně Andreu zazadu kolem pasu a uculí se) A kam se vy dvě chystáte?
Andrea: Já jen.... ukážu Isabelle náš pokoj...neoj se....(jemně ho pohladí po tváři) Za chvilku jsme zpátky.
John: (uculí se) A mě u toho asi nepotřebujete že?
Andrea: Ne Johny..... Ráda bych si s Isabellou popovídala chvilku sama. Jdi za ostatními...My tam za chvilku přijdeme...(jemně ho líbne na tvář a pak už i s Isabellou odchází k výtahu)

V pokoji

Andrea: (zazubí se na Isabellu) Tak... takhle žije tvůj pěvecký idol.Teda.... když je na dovolené....hi hi hi
Isabell: ( s úsměvem se rozhlédne po pokoji) Hezký pokoj....a vůbec....celý tenhle hotel je nádherný. Je vidět že Kellyovi mají dobrý vkus co se týká výběru dovolené.
Andrea: (usměje se) Jo...to mají.....
Isabell: (zadívá se na fotku Andrey a Johna na stolku) Hezká fotka... (usměje se) sluší vám to spolu.
Andrea: Vezmi si ji... jestli se ti líbí.
Isabell: Ne...to...to nejde....je to vaše společná fotka.
Andrea: (usměje se na ni a vezme fotku a na zadní stranu napíše svoji adresu a telefon a na přední u své osoby udělá malý autogram a pak podá fotku Isabelle...) Ale můžeš....a vezmeš si ji.....(znovu se zadívá na fotku) Ale ješětě tomu něco chybí....co ? (uculí se)
Isabell jen pokrčí rameny.
Andrea: Pojď....(vezme ze stolku fix a vede Isabell na terasu k ostatním)

Když dojdou až dolů na terasu Andrea položí před Johna na stůl fix a fotku a uculí se.John se na ni mírně nechápavě zadívá.
Andrea: (skloní se k němu) Asi bys to měl podepsat... (uculí se) Chci ji dát Isabelle..... líbí se jí....jen.... jen tvůj autogram tam nějak chybí...(jemně ho líbne na tvář.....) Johny... udělej to.... pro ni.
John: (podepíše fotku a s úsměvem ji předá Isabelle) Abys na nás nezapoměla.
Isabll: (oplatí mu úsměv) Nezapomenu.
Andrea: Na nás se snad ani zapomenout nedá... (uculí se)

Když Isabell i s rodiči odejde z terasy John si zjedná chvilku klidu a pozornosti. Právě nadešla chvíle kdy se i ostatní dozvědí k jakému rozhodnutí se včera dopoledne odhodlal.

John: ( s úsměvem se postaví) Lidi.... můžete mi věnovat pět minut pozornosti? Rádi bychom vás tady s Andreou seznámili s jedním rozhodnutím které jsme učinili včera dopoledne.....(šťastně se usměje a zadívá se na Andreu, kterou po celou tu dobu jemně drží za ruku)...Já....včera dopoledne.... jsem požádal Andreu o ruku a ona.....ona souhlasila..... vím že jsem to udělal z čisté a hluboké lásky kterou k ní cítím .
Andrea: (také se postaví a nejdřív se se šťastným úsměvem zadívá na Johna a potom také na ostatní)....Ano....souhlasila jsem...a ráda stanu po jeho boku v tuto chvíli jako snoubenka a později i jako manželka..a dělám to ze stejně hlubokých citů jako chová on ke mě.

Všichni ostatní ji jeden po druhém s úsměvem gratulují a zároveň jsou mírně zaskočeni.

Kathy: No....brácho..... pospíšil sis...nečekala jsem že to bude až takhle rychlé.
Jimmy: Teda Johne....Teď ses pochlapil.....(plácne ho bratrsky po rameni) Nečekal jsem že to bude tak rychlé...a už vůbec že s tím budeš rychlejší než já..... hi hi hi
John: Ani já sám jsem nečekal že to bude tak rychle a za tak dramatických okolností.

Na terase se objevuje Joey, který se musel narychlo vrátit zpět do Německa,ale není sám. Přivádí sebou všem neznámou pohlednou dívku.
Joey: Čau rodino... co se tady slaví...?(zazubí se) No..můj příjezd to asi nebude, protože nikdo nevěděl kdy se vlastně vrátím.
Barby: Johny nám právě oznámil že se zasnoubil.
Joey: Gratuluju....a mám pro vás taky jedno překvapení.....(usměje se a ukáže vedle sebe na Tanju) To je Tanja.... moje přítelkyně.
Andrea: (usměje se na Tanju a podá jí ruku) Jsem Andrea.
John: (jemně ji zezadu obejme a usměje se) moje snoubenka a budoucí žena.
Andrea: Johny....ona ví kdo jsem.
John:Ale to že si hodlám vzít právě tebe ještě nevěděla.
Andrea: Taky se musíš každýmu chlubit...co? (uculí se)
John: Jo.... Tím že mám tebe se chlubím opravdu rád....(jemně ji líbne na tvář)
Andrea: Opravdu?
John: Jo.
Andrea: Tak hlavně že se máš čím chlubit....(uculí se)




Nikdy to nevzdávej 2 - část 12

3. března 2011 v 11:56 | Trishka |  Moje story o Kellys
Fernanda: Hele počkej...já....já fakt nic nevím...nevím jak jsem se sem dostala... chápeš? Nevím.... (zoufale se na ni podívá) já jen.... pamatuju si že...

Mezitím na chodbě

John: Seděli jsme na terase.Já....čekal jsem na Andreu a.....a Fernanda ona... přisedla si ke mě.Měli....měli jsme se jít s Andreou projít,prostě..... udělat si večer hodný toho že.....no prostě....chvíli před tím než jsme měli odejít jsem ji požádal o ruku a ona.....
Jimmy: Cože jsi udělal?
John: Řekl jsem jí že si ji chci vzít a ona.....ona souhlasila....a tak...prostě dohodli jsme se že si zajdeme na terasu na něco k pití a pak....a pak jsem ji chtěl vzít na pláž.Udělat jí nádhernou procházku po pláži a zajít třeba dál....do města. projít se uličkami.No prostě ....udělat jí nezapomenutelný večer.... a pak.... přišla Fernanda....a....
Paddy: A?
John: A od té doby si nic nepamatuju.Nevím nic..... nevím ani jak jsem se dostal do pokoje a jak...jak se tam dostala ona to už vůbec netuším.....( v tu chvíli už nedokáže zadržet nával pláče který se ho snaží již delší dobu pohltit)...já....já ji musím najít.Já musím vědět kde je....potřebuju ji mít tady.... (pomalu se zvedá ze země)
Paddy: (stihne ho včas zadržet) Hele brácho klid...... ty teď nikam nechoď...vrátíme se do pokoje a uvidíme co dál..
Kathy: Spolehni se.Uděláme co bude v našich silách.
Paddy: Tohle bude chtít nějakou nadsílu.Naše síly na tohle nejspíš budou slabé.
Kathy: Hele Paddy...čarovat vážně neumíme.

Paddy s Johnem mizí za dveřni pokoje. John si totálně zoufale sedá do křesla a sklopí hlavu ke kolenům.Paddy přechází k Marii a odvádí ji na balkon kde budou moc vést alespoň trochu soukromý rozhovor.

Marie: Je to beznadějný Paddy. Ta holka nic neví. Ta neví ani jak se sem dostala. Ta až teprv před chvílí zjistila že ani není ve svém pokoji.
Paddy: No....brácha je na tom podobně. Z noci neví ale lautr nic.Poslední co ví je že seděl na terase a čekal na Andreu...a že.....
MArie: Že co?
Paddy: Že ji včera požádal o ruku.
Marie: No.... (pousměje se) Aspoň jedna hezká zpráva.A doufám že ona to přijala.
Paddy: (také se pousměje).. Přijala.
Marie: On ji má opravdu rád..
Paddy: Víc než rád.
Marie: To ano....ale....ale to nám je teď jaksi houby platné když nevíme kde Andrea je.A ti dva nám to neřeknou.
Paddy: Ti ani nevědí že nějaká noc vůbec byla.
Marie: Omámili je.Zdrogovali a proto si nic nepamatujou. Někdo jim musel dát něco do pití.Někdo kdo sakra dobře věděl co dělá a i jaké to může mít následky.
Paddy: Počkej... pomalu...já....nějak to nechápu.
Marie: Tohle sami nevyřešíme Paddy.Mi musíme na policii..a to stůj co stůj. Tady jde možná o víc než jen o to aby Andrea našla ty dva spolu..jakože se tak nejspíš stalo.
Paddy: No dobře....ale...ale co s ním? On by měl jít s námi ale....ale takhle jak vypadá teď nám tam bude opravdu prd platnej.
Marie: Tak.. tak počkáme do večera.Dáme ho zatím trochu do kupy a k večeru zajedeme všichni na policii a nahlásíme Andreino zmizení.
Paddy: A ta holka?
Marie: Ta musí z pokoje ..a to hned.....(zaměří svůj pohled na totálně zdrceného Johna a v očích se jí objeví slzy)
Paddy: (zadívá se na ni) Copak se děje?
Marie: Promiň...ale... já..nemůžu ho takhle vidět...chce se mi brečet když ho vidím jak trpí.
Paddy: (pevně Marii obejme a přitiskne k sobě..) Neomlouvej se....já...přiznám se....taky bych nejradši brečel ale.....ale snažím se zachovat si důstojnost.
Marie: (zadívá se na něj) Přede mnou nemusíš..... já..já to pochopím...jestli chceš brečet... udělej to...a neboj se....já...já to pochopím
Paddy: (pousměje se na ni) Měli bysme se vrátit.Někdo ho musí pohlídat aby nedělal kraviny.Brečet můžeme potom.(vezme Marii za ruku a pomalu se vracejí do pokoje)
Marie si kleká k Johnovi a pláčem ho obejme a jemně hladí po vlasech.John jí stejně tak oplácí.
Marie: Johny... bude to dobré....(snaží se ho alespoň trochu uklidnit)
John: (přes slzy v očích se na ni zadívá) Já....já....mám o ni strach...bojím se.Mám strach že....že jsem na ni šel moc rychle a že...že ona se prostě lekla a...a odešla.A že.... že už nepřijde.Že....že už se nevrátí.
Marie: Vrátí se Johny. Musí se vrátit.Má tu přece ještě věci a...a doklady.....DOKLADY!...Paddy..... (otočí se na Paddyho který mezitím vyprovodil Fernandu z pokoje) ...Doklady.....podívej se jí do tašky.
Paddy: Ale....to...to nemůžu.....nemůžu se jí jen tak hrabat v tašce.
Marie: Ale můžeš..... a makej !

Paddy ač nerad protože moc dobře ví že tohle zrovna není slušné otevře Andreinu tašku a prohrabe všechny kapsy až konečně najde její pas i další osobní doklady, pak přejde k bratrovi a Marii.
Paddy: Jsou tu...všechno má v tašce.
John se na ně jen zoufale podívá.
Paddy: (také poklekne a obejme je oba každého z jedné strany......) Ona se vrátí brácho..uvidíš. Vrátí se.
John: Kéž bys měl pravdu....... (řekne naprosto zoufale)

Mezitím na druhém konci města

Andrea se probouzí. Posadí se na posteli a rozhlédne se kolem sebe.Podle plakátů na zdi poznává že je to nejspíš pokoj Isabelly, dcery jejích zachránců. Pomalu vstane z postele a přejde k otevřenému oknu a zadívá se ven. V duchu si přeje alespoň zahlédnout hotel ve kterém bydlí, aby věděla že je blízko,ale nevidí nic. Nic než jen pár domků,louku a les.Otočí se zpátky do pokoje a pomalu vykročí zpátky k posteli, když její pohled utkví na velkém plakátu Johna.Jde až úplně k němu a zadívá se na něj.Pak zvedne ruku a jemně ho pohladí po tváři.
Andrea: Johnny......(do očí jí vtrhnou slzy)
V tu chvíli do pokoje vchází Isabell.Andrea s úlekem uskočí zpátky na postel a mírně se přikrčí v rohu.
Isabell: (Usměje se na ni) Asi....asi jsem tě vylekala co?
Andrea: No....ehm... jo... (řekne tiše)
Isabell: Promiň...tohle...tohle jsem opravdu nechtěla.
Andrea: To...to je v pořádku ...(mírně se pousměje) Pěkný plakáty.. (pochválí Isabelle výzdobu)
Isabell: No.... je to taková trochu moje Kelly svatyně
Andrea: To vidím.... (usměje se.....Isabell na ni působí velmi přátelským dojmem a Andrea se začíná cítit mírně jistěji než před chvílí...její pohled utkví na fotce Johna na Isabellině stole......) Pěkná fotka.....
Isabell: Líbí se ti? (usměje se)
Andrea jen kývne hlavou.
Isabell: (vyndá fotku z rámečku a na rub napíše svoje jméno, adresu a telefonní číslo....) Vezmi si ji.... (usměje se)
Andrea: Ne to.. to nejde.... to nemůžu.
Isabell: Ale ano... jen ber.
Andrea: (vezme si fotku a usměje se) Tak...děkuju.
Isabell: A teď pojď..... (podá Andree kraťasy a tričko) Tady jsem ti přinesla čisté oblečení a až...až se převlékneš tak...máma pro tebe připravila takový pozdní oběd a pak tě odvezeme na policii jak jsi chtěla.
Andrea: (vezme si oblečení a pomalu se do něj začne oblékat a při tom se otočí na Isabellu) Ne.... raději mě vezměte přímo do hotelu.Moji kamarádi moje zmizení nejspíš ještě neohlásili tak...tak bude možná lepší jít rovnou tam.

John a Maite v České Republice

1. března 2011 v 18:30 | Trishka |  John a Maite - různé články
Dobrá zpráva : John a Maite konečně přijedou do české republiky. Je to jejich vůbec první sólové vystoupení u nás v Čechách.... nutno poděkovat některým z nás za jejich úsilí abychom viděli Johna a Maite živě také tady u nás... Maite a John u nás vystoupí 10.9.2011 v Praze v klubu Exit Chmelnice...

Takže konečně John a Maite i tady u nás v Čechách