Květen 2011


Maite Kelly - vzkazík

18. května 2011 v 19:45 Různé články o Kellys
Liebe Freunde,
nun bin ich hier im Finale mit Moritz, der auch nicht geglaubt hätte, dass wir so weit kommen...Ich weiß in meinem Herz, dass es alles dank euch ist.
Es verblüfft mich und erfüllt mich mit Freude, wenn ich weiß, wie viele Leute an mich geglaubt haben und Geld verbrauchten, um meinen Traum, zu lernen wie man richtig tanzt, zu sponsern.
Dancing Queen ist immer noch ein Gedanke, den ich mir selber nicht vorstellen kann und das ist auch gut so, denn das Publikum entscheidet. Ich möchte den Fokus darauf richten, euch allen mit einer großartigen Show die Liebe zurückzugeben, die ich von jedem von euch - jedem einzelnen - gespürt habe.
Ihr seid bei mir seit dem ersten Tag, genauso wie Christian. Das zu wissen macht mich zutiefst dankbar und gesegnet.
Wisst in eurem Herzen, egal was passiert, ich werde heute für euch tanzen!
Danke vom tiefsten Herzen für diese lebensverändernde Erfahrung.
Eure Maite



Dear Friends,
here I am dancing in the finals with Moritz who would of thought that we would have come this far...I know in my heart it has been thanks to you.
It astounds me and fills me with joy to know how many people believed in me and they even spent money and sponsored my dream of learing how to dance...
Dancing queen is still a thought I cannot get myself to believe in and thats good thats for the audience to decide. I just want to focuse on giving back with a great show all the love i felt from each and every single one of you.You stuck to me since day one, just like Christian. To know that makes me feel deeply blessed.
Know in your hearts no matter what happens I am dancing for you today!
Thank you from the bottom of my heart for this life changing experience.
Your Maite

zdroj: http//:www.maitekelly.de
Překlad:

Vážení přátelé, dnes jsem tady ve finále s Mauricem,kdo by věřil, že se dostaneme tak daleko ... ve svém srdci vím, že je to všechno díky vám. Překvapilo mě, a mám radopst , když vím, kolik lidí mi věřilo a a za jejich sponzorské peníze jsem se dostala k mému snu, jak správně tančit . Tančící královna je stále jen myšlenka, Nedovedu si představit sama sebe a to je dobře, protože publikum rozhodne. Chtěla bych se zaměřit na velké show s vámi se všemi .... . Jste se mnou od prvního dne, stejně jako křesťanské. Vědět to je pro mě hluboce vděčné a požehnané. ve svém srdci vím, bez ohledu na to, co se stane,že budu tančit pro vás! Děkuji vám z celého srdce za tuto život měnící zkušenost.
Vaše Maite

toto je hodně volný překlad...německy moc neumím tak jsem těžila z překladače ale snad to bude dostačující a srozumitelné :-)

Maite K

18. května 2011 v 11:21 | Trishka |  Kelly Ksichtník


Nikdy to nevzdávej 2 - část 15

8. května 2011 v 15:59 | Trishka |  Moje story o Kellys
Andrea: Jde o to to zkusit.
John: Tady ani zkusit to nepomůže.Víš Andreo..... ještě než jsme sem odjeli,řekl jsem si že ti z pobytu tady udělám tu nejhezčí dovolenou jaká může být....ale....ale..... jak tohle můžu splnit, když to neustále někdo kazí.Jak to mám udělat? Já...já už začínám být zoufalý.Ani jeden.....ani jeden večer nemůže proběhnout v klidu.Ani jeden večer nemůžu strávit s tebou tak, jak by se slušelo a když už to vypadá že aspoň jednou, že aspoň jednou to vyjde, tak bum,zase se najde někdo kdo to zkazí.
Andrea: (usměje se na něj) Johny....já.... já jsem ráda že můžu být tady a s tebou.Už tohle dělá tenhle pobyt nepopsatelně nádherný.
John: (jemně ji líbne na tvář) No já.....radši půjdu. Opravdu musím ven,protože jinak to někdo pořádně schytá.
Andrea: Máš aspoň ponětí kdy se vrátíš?
John jen pokrčí rameny a odchází.Andrea se vrací zpátky do pokoje.
Angelo: Naštval se ...že?
Andrea: Ale ne....to....to je v pořádku.
Angelo: Jestli tady překážím tak.... tak já půjdu..no....někam.... jinam.
Andrea: Nikam nepůjdeš! Přespíš tady na tom gauči a hotovo. A Johna a ty tvý povedený bratříčky přenech mě.(pousměje se) Já už si s nima poradím.
Angelo: A....a..... opravdu to nevadí?
Andrea: Ne.... (usměje se)....v klidu si lehni a spi. A ty Kellyovský zadky Johna a tvých bratrů přenech mě.Osobně je všechny nakopu. No... půjdu najít Johna....a ty buď v klidu.....tohle vyřešíme i kdybych jí ten pokoj měla zařídit osobně.
Angelo: Děkuju.
Andrea: Nemáš vůbec zač.... (odchází z pokoje )

Ještě než se Andrea vydá najít Johna, zastaví se v pokoji jeho bratrů.Když stane přede dveřmi jejich pokoje, zaklepe na dveře pokoje a po vyvzvání ke vstupu vstoupí dovnitř.....Projde krátkou chodbičkou až stane přímo v pokoji.
Jimmy: Jestli hledáš bráchu tak tady není.
Andrea: Ne...já...vím kde je....nebo....nebo nevím? Tak...způlky vím kde je.Co jste si k sakru mysleli?! (vykřikne)
Jimmy: Co do tebe zase k čertu vjelo?
Andrea: Co vjelo do mě? Spíš co vjelo do vás.Vlastního bratra vyhodit z pokoje.
Jimmy: A jéje.... Angelo si byl stěžovat co?
Andrea: Ne... k tomu by se nesnížil. Jen přišel k nám do pokoje požádat o azyl.
Jimmy: A bráchu to naštvalo a chytli jste se a teď si jdeš vylít zlost na nás.
Andrea: Omyl milý Jimmy. Je sice fakt že John nebyl zrovna nadšený....protože... to byl první večer......první večer který nám zatím nikdo nestihl zkazit. Už jsme si říkali že to bude dobré...... že to špatný je za námi......že ta smůla co nás od začátku provázela je pryč.A najednou bum.....a opět nám ten večer někdo zkazí. Když to není ta potrhlá Aileen tak jste to vy.Pro něj tenhle večer hodně znamenal...a pro mě...pro mě vlastně taky... ale to už je jedno.
Tanja: Hele...promiň.....já...já netušila že to bude mít až takovýhle konec....ale kluci protě....nedali si říct.
Andrea: Ty se tím nezaobírej Tanjo....(usměje se na ni) Neviň se z toho. Ty za to nemůžeš...(odchází z pokoje)
Jimmy: Ta nám to ale nandala co?
Joey: To teda jo.

Andrea se mezitím vydala najít Johna. Neměla ani nejmenší ponětí kde je...kde ho hledat. Jediné co věděla bylo že John je někde venku,ale kam měl namířeno jí opravdu zapoměl sdělit.Po projití celého hotelu a zjištění že John tam nikde není, vychází Andrea na pláž.Dalo by se říct že je to poslední místo kde ji napadlo ho hledat. Jde kus po pláži až k místu kde spolu seděli minule.Pamatovala si kde to asi tak zhruba bylo...a také ho tam najde.Dojde až k němu a chvilku jen tak mlčky stojí, než se konečně odhodlá promluvit.
Andrea: Smím si přisednout nebo...nebo radši odejít?
John zvedne oči od kytary a beze slova se na ni podívá.
Andrea: No...tak.....abych snad radši šla....co? (pomalu se chystá na odchod)
John: (rychle odloží kytaru, vstane, chytne ji za ruku a otočí proti sobě a zadívá se na ni) Počkej....nechoď nikam.
Andrea: A máš snad nějaký rozumný důvod proč bych tu právě teď měla zůstat?
John: Já.... zůstaň tu kvůli mě...a taky....taky kvůli sobě...vím že někde v koutku svého já si přeješ zůstatstejně jako já....zůstaň Andreo...prosím.
Andrea: No....tohle se zdá být jako dobrý důvod proč bych tady měla zůstat...(pousměje se )
John: Takže zůstaneš?
Andrea: Ano...(řekne s úsměvem)
John ji k sobě přitáhne, jemně obejme a dlouze políbí. Po chvilce však přestane a zadívá se na Andreu.
John: A co brácha?
Andrea: Ten už nejspíš klidně u nás v pokoji.
John: Musel to brát asi jako slušnej podraz co?
Andrea: Myslím že ne.... snažila jsem se mu vysvětlit o co vlastně šlo.
John: Jsem fakt děsnej vůl.
Andrea: Ale ne.... nejsi..jen prostě..ujely ti nervy.....to se stane každému.
John: Ale já prostě....chtěl jsem aby dnešní večer byl něčím vyjímečný....večer na který bysme nezapoměli...a....aby....aby ses alespoň trochu bavila...a....a byla šťastná, což se mi snad i povedlo....nevypadala jsi že bys nebyla šťastná nebo se nudila.
Andrea: (usměje se na něj a jemně se dotkne jeho rtů) Zlatíčko moje....já...já jsem šťastná...jsem šťastná protože můžu být s tebou....bylo těžké najít cestu jeden k druhému...ale...ale našli jsme ji.....udělali jsme z obyčejného ty a já.... krásné mi.Jsem šťastná Johny...šťastná protože můžu být s tebou.