Červenec 2011

Nikdy to nevzdávej 2 - část 21

31. července 2011 v 10:18 | Trishka |  Moje story o Kellys
Andrea: A neprozradíš aspoň něco...?
John: (uculí se a pevně ji obejme) Ne...ne... A teď pojď....(vezme ji za ruku a vede hloub do lesa) Zajdeme trochu dál. Tady na kraji jsme moc na očích.
Když zajdou kus dál do lesa John se zastaví a pohlédne na Andreu.
John: (usměje se ) Tady by to snad mohlo stačit.
Andrea: (zadívá se na něj docela vážně) Johny....já....musím s tebou mluvit.Ale vážně...Johny já.... už se nechci schovávat.Chci být s tebou.Musí být nějaké řešení jak té otravné Fernandě zavřít klapačku. A chci....já potřebuju....potřebuju najít to řešení teď...dnes.
John: (zadívá se na ni) Zlatíčko... ty víš moc doře, že já si to samé nepřeju o nic míň než ty ale...
Andrea: Ale?
John: Jak můžu něco udělat, když vlastně nic nevím.....nevím nic o té noci co jsi byla pryč.
Andrea sklopí pohled do země.Vzpomínka na tu noc není zrovna příjemná a jejích očích se objeví slzy.
John: (jemně pozvedne její hlavu a zadívá se jí do očí) Zlatíčko... copak je? Proč pláčeš.
Andrea: A opravdu to musíš vědět?Opravdu o tom musím mluvit?
John: Ano zlatíčko...(řekne vážně) Protože možná v tom může být odpověď na naše otázky,protože možná v tom může být řešení celé situace.
Andrea: N o... tak... dobře..(zadívá se na něj) Bylo to jako pohádka, která se během pár minut změnila v horor.Byla jsem v ten večer na té terase ale...ale když jsem tě viděla s ní,utekla jsem.Chtěla jsem utéct a....a v duchu jsem si přála, abys mě v ten večer nenašel.A moje přání se hned po odchodu z hotelu změnilo ve skutečnost,která byla ještě horší než jsem si v duchu přála....(v tu chvíli se rozpláče úplně)
John ji pevně obejme a začne jemně hladit po vlasech.
John: Zlatíčko... (stále ji pevně objímá a jemně hladí po vlasech)
Andrea: (otře si oči od slz) Už je to dobrý.
John: Povídej dál..prosím
Andrea: Jen co jsem vyšla ven...před hotel.....hodili mi na hlavu pytel a svázali ruce...a...pak mě odvezli.Ani nevím kde jsem vlastně byla,ani jak dlouho jsme jeli.Slyšela jsem jen hlasy.Byly mi povědomé. Už v ten moment mi došlo, že ty hlasy.....že už jsem je někdy slyšela.A navíc...oni mluvili italsky, takže museli to být místní.Co přesně říkali nevím.Neumím italsky....a pak...odvezli mě do jakéhosi zchátralého domu...nikde žádné okno....všude tma.Jen škvírami mezi prkny tam prosvítalo denní světlo.Ani nevím jak dlouho jsem tam byla.Jediné na co jsem v tu chvíli myslela bylo,jak se odtamtud dostat.A potom se najednou otevřely dveře a do té tmavé místnosti vešla ona. Teď už vím že to byla Aileen.V ruce držela svícen s několika svícemi. Sebrala jsem v sobě veškerou odvahu a vyrazila jí svícen z ruky a ji jsem srazila na zem. V té místnosti začalo okamžitě hořet. Rychle jsem nahmatala kliku u dveří a vyběhla z místnosti a následně i z domu.Beželi za mnou ale....ale po chvíli to vzdali.A já....doběhla jsem až na konec toho lesa a pak....pak jsem běžela pořád dál až jsem konečně před sebou uviděla dům.Neměla jsem už sílu bouchat na dveře nebo zvonit na zvonek.Z posledních sil jsem dosedla na schody před vchodem a tam...tam usnula .....a..a probudila jsem se až tehdy, když mě našla Izabellina matka. Tak...a teď znáš celý příběh.Naštěstí mi nic udělat nestihlli.Jen...jen si to ještě dlouho budu pamatovat.
John: A co únos?
Andrea: Jak...jak to myslíš?
John: No.... pohrozit jí tím, že ji udáme za únos, pokud toho vydírání nenechá.
Andrea: To nepomůže Johny.Ona u toho nebyla.To by bylo akorát křivé obvinění...ale z naší strany.
John: Ale musela o tom vědět.
Andrea: Nemusela...Aileen jí nemusela nic říct a jen ji nastrčila jako návnadu. Byla si jistá tím, že když vás dva uvidím spolu tak uteču a jim vběhnu přímo do pasti. A nespletla se.
John: Tak tedy přejdeme k plánu B.
Andrea: Plán B? Co je to?
John: Prostě Fernandě řekneme, že jen co se vrátíme odsud domů, že se hodláme vzít...(usměje se) A taky to uděláme.
Andrea: Johny... zlatíčko....takhle...takhle to nejde. Měli bychom to udělat protože....protože to oba chceme a ne abysme zaplácli pusu nějaké otravné a závistivé Fernandě.
John: Ty sis to snad rozmyslela?
Andrea: Ale ne.... ne nerozmyslela.... jen...nezdá se ti to trochu brzy?
John: No...možná je to trochu brzy...(usměje se na ni)Ale...ale....já....udělal bych to velmi rád.M oc rád bych tě, až se odsud vrátíme učinil svou ženou a věř, že to nedělám jen kvůli nějaké Fernandě.Rád bych to udělal z toho důvodu, že tě opravdu miluju, a že moje srdce patří celé tobě.Ano...možná je to špatně načasovaný....na špatném místě...a nemám ani tu kytku, nebo něco co by se sem teď hodilo, ale ptám se tě. Chceš si mě vzít? Chceš opravdu udělat tenhle vážný a důležitý životní krok?
Andrea: (jemně ho pohladí po tváři) Zlatíčko....nepotřebuju žádné květiny a dárky k tomu, abych řekla, že vím, že to udělat chci.Že až se odsud vrátíme stanu se tvojí ženou a....a moc ráda....(usměje se na něj a jemně se dotkne jeho rtů)
John se na ni usměje a vezme ji do náruče a dlouze ji políbí. Andrea se od něj po chvilce odtrhne a zadívá se na něj.
Andrea: Je pozdě...měli bysme jít.
John stále ji držíc v náručí pomalu vychází směr začátek lesa. Jen co vyjde z lesa postaví Andreu na zem.
John: (zadívá se na ni) Takhle to bude asi lepší co?
Andrea: Řekla bych že ano.
Oba jdou mlčky vedle sebe až do hotelu.Když vyjdou na patro, Andrea se zadívá na Johna.
Andrea: No tak...takjá půjdu.
John: (uculí se na ni) Ale ne sama.
Andrea: Johny.... neblázni...na tan gauč se oba nevejdeme.
John: Však jsem ti řekl, že mám překvapení...(vezme Andreu za ruku a rychle ji vtáhne do jejich pokoje)
Andrea:Ale... tady..tady být nemůžeme...nebo alespoň ne oba.
John: (uculí se na ni) Však taky nebudeme. Vezmi ty polštáře...
Andrea udělá jak John řekne a vezme z postele polštáře.John posbírá deky a společně i s tím vším odcházejí do pokoje Marie a Paddyho.John v tichosti rozloží jednu deku na zem a na ni položí oba polštáře.
Andrea: (uculí se) Tak takhle jsi to měl vymyšlené?
John: Jinak to ani nešlo... (zazubí se na ni a pomalu se svlékne do spodního prádla a lehne si na připravené lože...) Andrea však stále stojí na místě.
John: Zlatíčko.... copak je? Tobě se to nelíbí?
Andrea: Ale...ale ano... je to dobře vymyšlené ale....já...nemám co na sebe. A v tomhle spát nemůžu.
John: (uculí se na ni) I na tohle jsem myslel...jen...počkej... )zaloví mezi polštáři a vytáhne tričko....) Mám...(podá ho Andree)
Andrea: Díky...(uculí se a rychle se převlékne a lehne si vedle Johna)
John: (pevně ji obejme a přitiskne k sobě) No...není to jako pohodlná postýlka, ale tu noc to přežijeme... co?
Andrea: S tebou přežiju všechno....(usměje se na něj a jemně se dotkne jeho rtů)

Další den

Paddy s Marií se pomalu probouzejí.Marie zamíří pohledem směr gauč a uculí se a jemně šťouchne do Paddyho.
Marie: Podívej... (ukáže na dosud spícího Johna a Andreu)

Nikdy to nevzdávej 2 - část 20

30. července 2011 v 21:38 | Trishka |  Moje story o Kellys
Marie: Promiň že to trvalo tak dlouho, ale...měli jsme menší problém.Málem jsem tý huse vyškrábala oči...(neujde jí Andrein zamyšlený výraz)... Co je s tebou?
Andrea: Byl tu John....a....a....Ty Marie.Můžu v noci přijít k vám?
Marie: Proč? Máte snad s Tanjou nějaký problém?
Andrea: Ale ne...ne....nemáme.....jen...mám se dneska večer sejít s Johnem.On...před chvílí odsud odešel..... a já...já tam musím jít.Já ho musím a potřebuju vidět.
Marie: A není to riskantní.
Andrea: Nejspíš ano....ale...já..potřebuju tvoji pomoc Marie. Já se s ním musím vidět....ale...ale nevím jestli se to Tanje bude líbit...a o Kathy nemluvím.Je hezké že mi takhle pomáhají...ale...prostě.
Marie: Domluvím se s Paddym.To víš..večery jsou jeho...nějak se mu ty noční hrátk zalíbily.
Andrea: To jako že to? Každej večer?
Marie: No...ehm....jo.
Andrea: Teda.... (uculí se) Ten se nezdá.
Marie: Tak já zas půjdu.Večer se tu pro tebe zastavím a doprovodím tě.
Andrea: Mám tam být v deset.
Marie: Fajn...(odchází z pokoje)

Po návštěvě Andrey se Marie odebere rovnou do svého pokoje, kde už na ni čeká Paddy.
Paddy: Kde jsi byla tak dlouho?
Marie: Potřebovala jsem mluvit s Andreou.
Paddy: A řekla ti něco?
Marie: Jo.... vím jen to, že ti dva se totálně zbláznili.Chtějí se večer za každou cenu sejít.John byl za Andreou. Kathy ho tam poslala.A Andrea....ona... požádala mě o pomoc...a...a aby tady mohla zůstat přes noc.
Paddy: (zadívá se na Marii) Doufám že jsi nesouhlasila.
Marie: Souhlasila Paddy.
Paddy: Bože...Marie. To jsi se snad už i ty zbláznila?...Víš jak to může být nebezpečné?...Hele...mě....mě vážně nevadí, když by tu Andrea chtěla být přes noc. I kdyby se sem nastěhovali oba tak mi to nebude vadit....ale...prostě.... je to dost riskantní a nebezpečné.
Marie: A co když ti řeknu, že mám plán a že až ho vykonám, že ani ty Andreu nepoznáš.A což teprve pak ta pitomá Fernanda.
Paddy: A seš si jistá že to bude fungovat?
Marie: Naprosto.
Paddy: Tak fajn..Jdu do toho.
Marie: Dobře...potřebuju nějaký oblečení, nějakej kostým....cokoliv...něco sebou určitě máte ne?
Paddy: Jo to máme.Něco sestry určitě přibalily....ale...Andrea se v těch věcech ztratí.
Marie:A to právě potřebujeme.
Paddy: Dobře.... (zahrabe v kufru pod postelí a vytáhne jedno z triček a kšiltovku) kalhoty pro ni fakt nemám.
Marie: (uculí se na něj) Perfektní miláčku....jsi génius.
Paddy: (pousměje se) Ale no tak...nepřeháněj.
Marie: Nepřeháním... (uculí se) Já věděla že jsi geniální, už když jsem řekla, že s tebou chci být....(rychle vytáhne z tašky brejle a černou tužku na oči, posbírá věci z postele a zazubí se) Tohle musí vyjít.....(rychle Paddyho políbí a odchází z pokoje)

Během pár minut už Marie stojí před dveřmi Tanjina pokoje a klepe na ně.
Tanja: Kdo je tam?
Marie: (ozve se) To jsem já....Marie.
Tanja: Pojď dál... je otevřeno.
Marie: (vchází do pokoje s vítězným úsměvem na tváři a položí věci na postel a mrkne na Andreu) Obleč si to.
Andrea: Počkej co....co to...
Marie: Chceš jít večer za Johnem?
Andrea jen kývne hlavou.
Marie: Tak si to obleč.
Andrea na sebe navlékne Paddyho triko a udiveně se zadívá na Marii.
Marie: Super...(uculí se a podá Andree brýle..)
Andrea: Počkej co to?Ty nosíš brýle?
Marie: Jo....dělají mě chytřejší.Ale teď si je nasaď ty..
Andrea: (nasadí si brýle) A teď vidím akorát velkej prd... (sundá si brýle) A vážně je musím mít?
Marie: Jo...musíš...( vytáhne černou tužku a namaluje Andree jemný knír...) Jo... teď je to dokonalý..(ohlédne se na Tanju) Co na to říkáš?
Tanja: Jo...super chlap.... (uculí se)
Andrea zmizí z pokoje do koupelny a zadívá se na sebe do zrcadla.
Andrea: Bože... tohle přece vůbec nejsem já....(vyjde z koupelny a pohledem sjede obě přítomné dívky)
Marie: Líbí?
Andrea: Jo...až na to, že to vůbec nejsem já.
Marie: Vždyť to taky nemáš být ty. Nebo jo, máš,ale...Fernanda tě nesmí poznat.Nasaď si ty brýle a jdeme.Je skoro deset.
Tanja: Držím vám palce.
Andrea: Díky... to budeme dneska opravdu potřebovat...(nasadí si brýle a společně s Marií odchází z pokoje)

Když dojdou ke dveřím hotelu, potkají Fernandu.
Fernanda: Ale... že by nový milenec?
Marie: Kušuj otravo otravná.
Fernanda. O tomhle Paddy určitě neví co? Že se tu producíruješ za ručičku s nějakým jiným klukem.
Marie: Jestli cekneš, tak ti přísahám, že ti tu tvoji vlezlou hubu namelu.
Fernanda. To si piš , že ceknu.
Marie: I když, na druhou stranu....ono vlastně... klidně mu to řekni.Ale myslím, že se ti tak akorát vysměje do obličeje.Pedro je totiž jejich velmi dobrý známý, ještě z dob kdy žili ve Španělsku.A navíc je teplej....je gay...chápeš?A teď už nás přestaň otravovat.Musíme jít...(odstrčí Fernandu a i s Andreou převlečenou za kluka opouští hotel)

Před hotelem

Andrea: Pedro?
Marie: Sorry...to bylo první jméno co mě napadlo.
Andrea: A navíc gay....(zakroutí hlavou) To si bude muset John taky hrát na gaye?
MArie: No snad ne....(uculí se) A pohni...máme docela zpoždění.
Andrea: Tobě se to mluví, když vidíš.Kdežto já vidím houby. Je tma a přes ty tvý brejle nic nevidím.
Marie: Už jsme skoro tam.
Když dojdou na kraj lesíka Marie mírně zavolá do tmy.
Marie: Johny...Johny jsi tu...?
John: (vynoří se ze tmy) Jsem....(rozhlédne se kolem sebe a pak se podívá na Marii a její doprovod) A ...Andrea?
Andrea: No víš...to jsem právě já.
John: Co to je za maškarádu proboha?
Marie: Jen jsem ji trochu upravila pro případ, že by nás někde přepadla Fernanda ze zálohy.
Andrea: A taky že nás přepadla.Hned u vchodu do hotelu.... (uculí se) Tak co cukrouši.Nebojíš se se mnou strávit zbytek večera? ...hi hi hi
Marie: (pobaveně se uculí) No tak...já vás tu nechám.A ty Andreo....nechám ti odemčené dveře.
Andrea: Dík.
Marie odchází a nechává ty dva o samotě.John jen co Marie zmizí z dohledu Andreu dlouze políbí. Andrea se od něho však odtrhne.
Andrea: Nelíbat... (uculí se)
John: A to proč?
Andrea: Mohl bys mi slíbat ten pracně namalovaný knír.... (znovu se uculí)
John: Takže to tě za celý večer nemůžu ani jednou políbit?
Andrea: Jednou už jsi to udělal...(zazubí se na něj)...Můžeš mě políbit....(jemně ho pohladí po tváři a sladce se na něj usměje) Ale opatrně.Tohle celý musí vydržet až do doby, než za mnou zaklapnou dveře Paddyho a Mariina pokoje.
John: A můžu tam s tebou?
Andrea: Johny...zlatíčko...byla bych ráda...ale...na te gauč se oba nevejdeme.
John: A co když mám plán jak tuhle situaci vyřešit?
Andrea: A jaký?
John: To si nechám jako překvapení.... (sladce se na ni usměje)

Nikdy to nevzdávej 2 - část 19

30. července 2011 v 18:02 | Trishka |  Moje story o Kellys
John po ní hodí zoufalým pohledem.
Kathy: (zadívá se na něj) Vím, že asi nemáš náladu na nějaké rozhovory, ale mi dva si musíme promluvit.
John: To máš pravdu.To vážně nemám.Já...já potřebuju vědět kde je.Potřebuju vědět, že je v pořádku....já...mám strach.Bojím se....od té doby co odsud dopoledne utekla jsem ji neviděl.Hledal jsem ji snad všude,ale marně.
Kathy: A když ti řeknu, že o ní vím.
John: (zadívá se na sestru) Kde je? Kam se schovala? Kathy, řekni mi to.
Kathy: Zadrž Johny.Ono...ono to není tak lehké.Vydírají ji Johny.
John: (podívá se na sestru šokovaně) Cože? A....a kdo?
Kathy: Aileen a Fernanda, ale veškeré činy koná jen Fernanda. Vypadá to že Aileen všechno vymýšlí a Fernanda dělá co Aileen řekne.Andrea totiž v tu noc kdy ji unesli tak.....ona...aby se dostala ven tak podpálila to místo kde ji drželi a....a pak utekla,ale...Ale Aileen tam zůstala a vypadá to že zdravá z toho nevyvázla...a ony.....teď to používají proti Andree.Vyhrožují jí..chtějí aby od tebe odešla,jinak ji nejspíš udají na policii.
John: Ale to.....to je šílené.
Kathy: Ano Johny....to je..a... Andrea...ona opravdu odešla.Odstěhovala se z pokoje.
JOhn: Takže to znamená že.
Kathy: Ne Johny,neodešla od tebe.Jen to teď nějakou dobu tak musí vypadat.Alespoň do té doby než vymyslíme co dál.
John: Víš kde je teď?
Kathy: Ano vím.
JOhn: A řekneš mi to? Kathy prosím...já ji musím vidět.
Kathy: (nahne se k Johnovi a šeptne mu číslo Tanjina pokoje) Ale Johny.... v klidu... ano?Ona se s tím ještě sama pořádně nevyrovnala.Myslí si že tě zradila.Ona od tebe nechce odejít,ale teď s tebou být nemůže. Teď musí hrát tuhle hru a ty taky.
John: Já vím Kathy.... (zvedá se a rychle si dojde k ostatním pro oblečení a vyrazí do hotelu)
Kathy se vrací zpátky k ostatním, kterým Johnova náhlá změna v chování neušla.
Paddy: Kam tak rychle vyrazil?
Patricia: Co jsi mu vlastně řekla?
Kathy:Pravdu.I to že jsem v poledne mluvila s Andreou, a že situace je vážnější než vypadá .Ono jim nestačí to všechno co doposud natropily. Ony chtějí víc. Vydírají ji.Chtějí na ni svalit přinejmenším pořádné ublížení na zdraví s možná i trvalými následky, když neodejde od Johna. V poledne mě žádala o radu a pomoc.
Marie: John o tom věděl?
Kathy: Ne.... až doteď nevěděl vůbec nic.Možná mu řekla co se dělo tu noc, ale o vydírání neřekla nic.
Marie: Já tu holku zadusím. Přísahím. že jí zakroutím tím jejím hnusným a proradným krkem.
Paddy: (jemně Marii pohladí po vlasech) Klid lásko....(mile se na ni usměje) Však ono na ni dojde...a to už brzy.

John mezitím dojde až do hotelu, a když najde Tanjin pokoj bez váhání a klepání vstoupí dovnitř. Andrea uslyší cvaknutí dveří a mírně sebou leknutím škubne.
Andrea: Tanjo?
V pokoji je však ticho.John mlčky projde až do pokoje.Andrea se docela vyděšeně otočí, a když uvidí Johna , její strach v tu chvíli vystřídá velká radost. S úsměvem vstane z postele a jde až k Johnovi a pevně ho obejme.John se zachová stejně jako ona a navíc přidá dlouhý vášnivý a láskyplný polibek.Andrea ho se stejnou vášní a láskou oplácí.
John: Andreo.... zlatíčko... (zadívá se na ni skoro zoufale) Proč lásko...proč jsi tak náhle zmizela.Hledal jsem tě...ale...ale bezvýsledně.
Andrea: (odtáhne se od něj) Chtěla jsem abys mě nenašel.
John: (zadívá se na ni zoufale) Ale proč...proč zlatíčko.
Andrea: Nechtěla jsem to dělat ještě těžší než to je.
John: Jsem z tebe zoufalý Andreo. Ty... ty jsi moje všechno
Andrea: ( v očích se jí objeví slzy....) Johny... lásko....nedělejme to ještě těžší než to je.
John: Ale co.... co Andreo?
Andrea: Všechno..... Johhy...situace je ještě horší než se na první pohled zdá....a mi...už bys měl jít.
John: (i jemu se v očích zalesknou slzy) Ne Andreo.... já....já nemůžu odejít.
Andrea: Ty musíš odejít Johny.
John: Nemůžu
Andrea: Johny....lásko...jestli mě chceš ještě někdy vidět tak odejdi,protože....jestli...jestli neodejdeš ty tak.....tak potom budu muset odejít já.Navždy....(přejde ke dveřím a hmatá po klice)
John: (rychle přejde až ke dveřím a zezadu se na Andreu jemně přitiskne a rukama se opře o dveře...) Chceš mi to udělaz znova? (řekne se zoufalým tónem v hlase) Chceš mi znovu zlomit srdce? Chceš to udělat podruhé? Protože...věř tomu že......že pokud teď odejdeš tak to uděláš.To je to co chceš?!
Andrea: (otočí se čelem k němu) Nechci....nechci lásko....věř mi...ale já.
John: (pevně ji obejme a dlouze a vášnivě políbí. Pak se na ni zadívá) Už jednou jsem o tebe málem přišel, ale podruhé už ne.Podruhé už si tě tak lehce vzít nenechám....(znovu ji jemně políbí)
Andrea: Ani já se tě tak snadno nevzdám lásko.... (zašeptá mezi polibky)
John ji s úsměvem vezme do náruče a odnese do pokoje, kde ji položí na postel a lehne si vedle ní a znovu ji začně jemně a něžně líbat a lehce hladit po jejím těle.Po chvilce jí sundává tričko a následně sundá i to svoje...a po té následují i další kousky jejich oděvů, až vedle sebe leží úplně nazí a po malé chvilce se spojí v jedno tělo za doprovodu nespoutaných a vášnivých polibků a doteků. Přesně v okamžiku kdy příjemně zakončí svoji chvilku něžností, vchází do pokoje nic netušící Tanja.
Tanja: (udiveně na ně zírá) Proboha..... co to....co tady....ne to...Johne, prosím tě...zahal se.
John: (uculí se) Ale já jsem zahalený....víc...víc už to jaksi nejde.
Tanja: No nic...já...nebudu vás rušit.A ty Johne... až se oblékneš, tak se dostav do jídelny.
Jen co se za Tanjou zavřou dveře, oba se pobaveně zasmějí.
Andrea: Myslíš, že jim to řekne?
John: S tímhle se nejspíš tajit nebude...(uculí se) Najít takovýho chlapa jako já, polonahýho v posteli.Která ženská by se tím tajila...hi hi hi
Andrea: Co třeba já? (uculí se)
John: Opravdu? (mírně zvážní)
Andrea: Johny.... tohle se nikdo nesmí dozvědět.Alespoň teď ještě ne.
John: Takže tímhle to všechno končí?
Andrea: Ne lásko......tímhle to začíná.
John se na ni usměje a jemně ji pohladí po tváři.
Andrea: Měl bys už jít.
John: Ještě chvilku Andreo....vždyť... kdy tě pak zase uvidím.
Andrea: To já nevím Johny.
John: Večer? Přijdu.
Andrea: Ne Johny.... můžou tě sledovat...a pak.
John: Dobře... tak.... večer v tom lesíku u hotelu. V deset....budu tam čekat.
Andrea: A nebude to riskantní?
John: Neboj se. Nikdo nás nenajde.....(usměje se na ni a ještě naposled ji políbí a pak odchází....ještě ze dveří se otočí....) .... v deset... (odchází z pokoje)

Andrea zůstává v pokoji sama a usilovně přemýšlí, jak večer odejít.Ví že to nebude jednoduché.Že teď se bez vědomí Tanji, ale i kohokoliv jiného z Kellyových nemůže z hotelu hnout na krok. Ze zamyšlení ji vyruší Marie která jí nese večeři.


Michelle - Sternenkind - CZ překlad

28. července 2011 v 11:41 Texty písní - M
Moje dítě hvězd, hluboko v srdci jsem cítila bolest
Narodilo se dítě hvězd, ano, byla jsi vyvolená

Miliardu světelných let daleko
jede tmavou nocí můj milovaný andílek, dostala jsi křídla


Jsi tak krásná, jako jsou andílci,
opravdové dítě hvězd
Dívám se každou noc k nebi,
vím, že nad tebou Bůh bdí.

Ještě moje slzy nevyschly,
ale přesto jsem plná naděje.
Stále mnohému ještě nerozumím.
Viděla jsem motýla,

jak tančí světlu až do noci,
pokrytý zlatým prachem,
vypadá tak nádherně,
moje dítě hvězd, moje dítě hvězd

které jsi teď motýlem ve větru,
který tě má vynést tam vysoko,
tam vysoko do šírého hvězdného moře


Tak ráda bych ti ukázala,
jak kvetou růže,
tak ráda bych ti ukázala,
jak se v noci rozzáří hvězdy

Když vítr tancuje s květy
a moře vypráví,
naříkají v noci pohádky
a já jsem měla sen o tobě, mé dítě,
a vzbudila jsem se

Ano, já vím, že to nejde,
to s těmi růžemi a větrem,
to jsem pochopila, moje dítě hvězd,
ale to přání je pořád tady:

držet tě v náručí,
zavřít oči a cítit tvoje teplo,
teplo a měkkost takové, jako je láska,
prostě mi chybíš.

A jak ráda zavírám oči
a ukazuju ti svůj svět
A jemně se usmívám
A dívám se k moři
A vím, že se ti líbí

díky mé kamarádce Pearl za překlad :-)

Michelle - Sternenkind

25. července 2011 v 13:19 Texty písní - M
Mein Sternenkind, tief unterm Herz
spürte ich den Schmerz
Es war ein Sternenkind gebor'n
ja du bist auserkor'n

Milliarden Lichtjahr weit entfernt
fährt durch die dunkle Nacht
mein geliebter Engel
hat dir Flügel mitgebracht

Du bist so schön wie Englein sind
ein echtes Sternenkind
ich schau zum Himmel jede Nacht
weiss dass Gott über dich wacht

Noch trocknen meine Tränen nicht
doch ich bin voller Zuversicht
kann noch vieles nicht versteh'n
hab 'nen schmetterling geseh'n

er tanzt dem Licht bis morgen aus
mit goldnem staub bedeckt
so wunderschön sieht er fast aus
mein Sternenkind, mein Sternenkind

Ist jetzt ein Schmetterling im Wind
soll dich tragen hoch hinaus
hoch hinaus in's weite Sternenmeer

Ich hätt' dir so gern gezeigt
wie die Rosen blühn'n
Ich hätt' dir so gern gezeigt
wie die Sterne nachts erglühn'n

Wenn der Wind mit den Bättern tanzt
und das Meer erzählt
stöhnen Märchen in der Nacht
hab geträumt von dir mein Kind
und bin aufgewacht

(Instrumental)

Ja ich weiss, dass es nicht geht
mit den Rosen und dem Wind
hab verstanden Sternenkind
doch der wunsch ist immer da

Dich zu halten in meinem Arm
ich schliess die Augen und du bist warm
warm und weich wie die Liebe ist
doch hab ich dich vermisst

Und so gern schliess ich die Augen
und zeig dir meine Welt
und ich lächle sanft
und ich schau zum Meer
und ich weiss, dass sie dir gefällt

Nikdy to nevzdávej 2 - část 18

25. července 2011 v 13:14 | Trishka |  Moje story o Kellys
Andrea vyjede výtahem do patra a snad skoro rychlostí blesku zmizí za dveřmi pokoje, kde se s pláčem sesune k zemi.V hlavě se jí v tu chvíli honí snad stovky myšlenek, ale...ale ani jedna z nich v sobě nenese řešení téhle situace. Co může dělat? Má se vzdát nebo ne? Svěřit se někomu? Ale komu? Johnovi? Ne...jemu....jemu ne....nebo alespoň teď ještě ne, Paddymu a Marii?Aby to vzápětí řekli Johnovi? To taky nejde.Ti bláznivý vtipálci Jimmy a Joey? Ne.Pubertální Angelo? Taky ne.Tanja? Vždyť ji skoro nezná.Maite s Barby?Jo...možná..možná by to pochopit dokázaly.Kathy a Trisha? Jo...to bude to pravé ořechové.Ty dvě jsou celkem rozumné.Tam by to mohlo vyjít a nějaká rada nebo řešení na tuhle situaci by se mohla najít.Ona ho nechce a nemůže opustit. Nemůže odejít...nemůže to vzdát.Nesmí ustoupit.Rychle se zvedne a vyběhne z pokoje, po cestě si otírá slzy z očí, aby nebylo nic znát.Jen co doběhne do haly narazí na ostatní Kellyovi....
Marie: No konečně jsi se objevila.
Andrea: (Mariinu větu úplně ignoruje...v tuhle chvíli ji zajímá jen Kathy)...Kathy....Kathy....já....musím s tebou mluvit...pokud možno hned...a.....a o samotě.
Paddy: Budu hádat správně, že bráchu jsi neviděla?
Andrea: Ne...od doby co jsem odešla z pláže jsem Johna neviděla.
Patricia: On..... odešel hned po tobě.
Andrea: Ale se mnou se nesetkal.Já ho viděla naposled na pláži....(otočí se na Kathy) Mohly bychom....
Kathy: Jo...můžeme....chceš jít k tobě do pokoje....nebo bys raději někam jinam?
Andrea: No....ke mě radši ne....Tam nás může kdykoliv navštívit John...a já....já nechci aby tohle o čem chci mluvit věděl....nebo alespoň ne teď.
Kathy: Tak tedy půjdeme ke mě.Tam budeme mít klid.
Andrea: (usměje se) díky.

Obě dívky se během chvilky ocitají v patře, kde se necházejí jejich pokoje.Andrea totiž docela spěchá a tak popohání Kathy, jak jen to jde.Ona situace ve které se nachází je docela dost vážná a vyžaduje rychlé jednání.Když vejdou do pokoje, obě se posadí na postel a Andrea se zmateně zadívá na Kathy.Je toho tolik co jí chce a teď už i musí říct, ale nemá ani ponětí odkud začít .
Kathy: Tak co se děje Andreo?
Andrea: Víš Kathy ono...to ráno....to co se dělo na pláži.... to...to nebylo jen tak.Nebyl to žádný rozmar...ani...ani zkouška toho, co všechno si John ode mě nechá líbit.Ono...je to mnohem horší.Vydírají mě Kathy....vydírají mě....nebo spíš ne ony, ale ona....a já....já nevím jak z toho ven.
Kathy: (nechápavě se na ni zadívá) Kdo...kdo tě vydírá Andreo?
Andrea: Fernanda.
Kathy: Ale proč....proč tohle dělá?
Andrea: Jde jí o Johna.Snaží se ho dostat.A když viděla že po dobrém nemá šnaci, tak.... Víš v tu noc.... kdy jsem záhadně zmizela z hotelu....to všechno.....to všechno bylo naplánované do puntíku.Musela to naplánovat Aileen.Nejspíš ona. Měla to všechno dobře promyšlené.Věděla kde se máme ten večer s Johnym sejít a....nastražila tam Fernandu.Věděla, že uteču a tak před vchodem na mě čekali nějací kluci, kteří mi hodili pytel přes hlavu....dovlekli mě do auta a odvezli kamsi, snad na druhý konec města.Byla jsem v tom domě uprostřed lesa několik hodin...sama v tmavém pokoji....okna byla zaděláná prkny a jen kdesi u stropu bylo jedno malé okénko....ale....ale to bylo vysoko....nedalo se k němu vylézt.Pak někdo vešel do té místnosti.Teď už vím že to byla Aileen, ta která do té místnosti vstoupila.Já...chtěla jsem odtamtud pryč....a tak..jediné řešení které jsem v tu chvíli mělabylo vyrazit jí z rukou tu svíčku a založit oheň a...a utéct.A to se mi také povedlo.Potom jsem rychle vyběhla ze dveří a ji...ji tam nechala. Proběhla jsem malou chodbičkou rovnou ven do lesa.Nejspíš za mnou chvíli běželi, ale pak to vzdali.A já.....ani nevím jak dlouho jsem běžela, až jsem vyčerpaně usnula před dveřmi domu Isabelliných rodičů, kde mě ráno našla její máma a...a všichni.....celá rodina se o mě moc hezky starali...a....a k večeru mě odvezli zpátky do hotelu.
Kathy: John tohle všechno ví?
Andrea: Myslím že ne. Všechno asi ne.A i kdyby to věděl tak to by nám teď stejně nepomohlo.Já....já od něj nehci odejít Kathy.Miluju ho stejně jako on miluje mě a....a mé srdce patří patří jemu stejně jako to jeho patří mě. A pak...ta nabídka co mi udělal......ne....nedělám to jen kvůli tomu.Dělám to proto že s ním chci být.Miluju ho a ráda se stanu jeho ženou a budu stát po jeho boku až do úplného konce.
Kathy: já ti věřím Andreo.... (usměje se na ni) Vím jak moc o Johna stojíš.
Andrea: Ale bohužel nejsem sama.
Kathy: My mu to musíme říct Andreo.
Andrea: Ne Kathy.... to....to nemůžeme.
Kathy: Musíme Andreo.... Jinak se z toho nedostaneme. Ty z toho pokoje musíš odejít.
Andrea: Ale proč?
Kathy: Musíme teď dělat co chtějí.Nevíme kam až jsou schopné zajít.Teď musíme splnit jejich požadavek a taky ho splníme.Ale že to bude taková menší hra to už ony vědět nebudou.
Andrea: nechápu.
Kathy:Ty a John teď musíte dělat, že je mezi vámi naprostý konec.Ty se na tu dobu odstěhuješ z pokoje.
Andrea:Ale kam.....já ani nevím kam jít.
Kathy: Zůstaneš u Tanji. Tam je jedna postel volná.
Andrea: A proč právě tam?
Kathy: Jinam to nejde. Všude jinde by to mohly prokouknout.
Andrea: Tak fajn.
Kathy: Promluvíš s ním?
Andrea: Já....já.... raději snad ne.... už tohle bolí.
Kathy: Dobře... udělám to já.Ale teď si jdu promluvit s Tanjou.A ty zatím zůstaň tady a nikam nechoď.... jasný ?!
Andrea: Jasný.

Kathy odchází za ostatními.Nejdříve chvíli o samotě mluví s Tanjou a vysvětlí jí co se bude v následující chvíli dít, což jí nezabere moc času, jelikož jak se ukáže, tak Tanja je velmi chápavá dívka.Když se obě dvě dohodnou na všem potřebném, Tanja odchází k ostatním a Kathy se vrací zpět do hotelu za Andreou.Ostatní se snaží z Andrey vytáhnout, o že to mají s Kathy za tak veletajnou věc, ale marně.Ani Joeyho psí oči nepomůžou.Tanja neprozradí nic.

Kathy: (vchází do pokoje) Všechno je domluvené.V pokoji si sbalíš nutné věci a nastěhuješ se k Tanje.Nemusíš si toho brát...
Andrea: A co John? Neobjeví se v pokoji?
Kathy: Neměl by.
Andrea: To je dobře. Opravdu nemám teď chuť se s ním potkat a vysvětlovat proč se balím.
Kathy: (usměje se na ni) O tohle se postaráme mi. A ty jdi.A neboj se...všechno dobře dopadne.

Andrea si na pokoji sbalí do tašky nějaké oblečení a další věci denní potřeby. Ze stolku vezme Johnovu fotku a přidá ji do tašky k ostatním věcem.Ještě se naposled rozhlédne po pokoji a pak už odchází. Rychle projde hotelem a zmizí ve dveřích Tanjina pokoje. Jen co se za ní zabouchnou dveře, Andrea vejde do pokoje, posadí se na postel.Z tašky vytáhne Johnovu fotku a smutně se na ni zadívá. Kathy mezitím dojde na pláž za ostatními.John sedí na kraji pláže se zoufalým výrazem ve tváři a onbčas naštvaně mrskne kamínkem do vody.
Kathy: Je v pohodě? (kývnutím nhlavy ukáže směrem k Johnovi)
Patricia: Ani moc ne.
Barby: Od rána neviděl Andreu.Hledal ji snad všude, ale jako by se snad uměla propadnout do země, když nechce aby ji někdo našel.
Kathy: Zajdu za ním.
Marie: Ale moc výřečnej asi nebude.Vážně nevypadá že by měl náladu si povídat.
Patricia: A kdo by taky měl. V jeho situaci se mu ani nedivím.....
Kathy: No.... uvidím co zmůžu...(pomalu dojde až k Johnovi a posadí se vedle něj)

řetězový příběh

23. července 2011 v 12:35 | Trishka |  Řetězový příběh :-))
Jsem normální šesnáctiletá holka se kterou se život opravdu nemazlil.....Před dvěma lety jsem přišla o oba rodiče, kteří nepřežili autonehodu, která se stala, když jsme se vraceli z rodinné dovolené...oni nepřežili....já ano....Když mě propustili z nemocnice, vzal si mě do opatrovnictví otcův dlouholetý přítel Carlos Itoiz a tím mě zachránil od pobytu v dětském domově...Ano....na jednu stranu mohu bvýt ráda že jsem tam neskončila, a že mohu bydlet u Carlose...ale doma tam nejsem a moje nevlastní sestra Maite mi to dává patřičně najevo.....Nechápu proč to dělá.....vždyť jí v ničem nebráním a ani nepřekážím.... Posadím se ke svému keyboardu a pokouším se dostat ze se , a i z toho nástroje nějakou pěknou melodii....nějaký další nápad pro náš soubor ve kterém již několik let hraji právě na tento nástroj a také zpívám.....
"Pandoro..." zaslechnu zezdola hlas své nevlastní matky.....kouknu na hodiny a je mi jasné že mě volá k večeři....A jak se později dozvím, dnešní večeře není stejná jako ty předchozí.....
U stolu jako obvykle mlčím a mluvím spíše jen když jsem tázána....Možná je to i tak lepší...panovačných, urážejících a zesměšňujících řečí mám od Maite za celý den opravdu dost...... Carlos si vyžádá chvilku pozornosti, aby nám oznámil, to co už dávno víme, že za dva dny začínají letní prázdniny...ale to co se dozvíme potom už zní o něco zajímavěji..... Dozvíme se, že hned první den prázdnin odlétáme do Německa ke Carlosovu dobrému příteli Danielu Kellymu a jeho rodině kde strávíme celé dva měsíce.... Poprvé za ty dva roky co bydlím u Carlose se u večeře pousměju.... Představa prázdnin s Kellyovými nabízí spoustu zážitků...a nebudu v ani moc cizím prostředí...Dan Kelly byl velmi dobrý přítel mých rodičů a velmi úzce s nimi spolupracoval...Už se tam i docela těším.....možná mi tam bude lít jak tady.....ale možná taky ne.....

Ella Endlich - Küss Mich – Halt Mich – Lieb Mich

21. července 2011 v 21:19 Texty písní - E
Wenn es dich doch gibt
Ein Herz (das) nur für mich schlägt

Wer sagt mir heut' was Morgen noch zählt?
Wird die Welt bald neu geboren?
Der Weg ist mit Blumen und Sternen gesät
Ich spür mein Held wird kommen
Siehst du was ich seh'
Auch Wunder könn' geschehen



Dann wünsch' ich mir Flüsse die Wasser noch führ'n
Dornen die weichen und Rosen die blüh'n
Küss mich - halt mich - lieb mich
für immer
Küss mich - halt mich - lieb mich
Ein Prinz der sein Leben sein Herz für mich gibt
Ein Kuss der die Nacht und den Zauber besiegt
Küss mich - halt mich - lieb mich
Küss mich - halt mich - lieb mich



Wenn es dich doch gibt
Ein Herz nur für mich schlägt

Dann wünsch' ich mir Flüsse die Wasser noch führ'n
Dornen die weichen und Rosen die blüh'n
Küss mich - halt mich - lieb mich
für immer
Küss mich - halt mich - lieb mich
Ein Prinz der sein Leben sein Herz für mich gibt
Ein Kuss der die Nacht und den Zauber besiegt
Küss mich - halt mich - lieb mich
für immer
Küss mich - halt mich - lieb mich



Dann wünsch' ich mir Flüsse die Wasser noch führ'n
Dornen die weichen und Rosen die blüh'n
Küss mich - halt mich - lieb mich
Küss mich - halt mich - lieb mich


New Kids On The Block - Time is on our side

19. července 2011 v 21:45 Texty písní - N
Time is on our side
Girl there's more to love than meets the eye
There's more to what I feel inside
And if I told you
Would you be my girl
For you I'd travel 'round the world
Chorus:
Time is on our side girl
You're my one true love girl
We've come too far to ever be just friends
Time is on our side girl
Lat's show the whole world
Love is the answer
Time is our closest friend
If I sent you flowers
Would you walk away
Or would it be enough to make you stay
Even though we're young girl
One thing's for sure
In time our love will endure
Chorus
Time is on our side.....
Babe what would you say
Time brings us closer everyday
Chorus
Time is on our side.......

Nikdy to nevzdávej 2 - část 17

18. července 2011 v 18:33 | Trishka |  Moje story o Kellys
John: (jemně ji líbne na tvář a s úsměvem se na ni zadívá) A teď půjdeme za ostatními a užijeme si hezké dopoledne.
Andrea: Jsi hodný Johny ale...ale jdi sám.Já...ráda bych tu ještě chvíli zůstala.
John: A.....a..... nemám tu zůstat s tebou?
Andrea: Ne Johny..... to...to nebude nutné. Já..potřebuju být chvíli sama. Jdi ven za ostatními.Já.... za chvilku tam přijdu. Jen potřebuju mít ještě chvilku pro sebe.A nemusíš se bát...nebudu se o nic pokoušet.Slibuju že nebudou žádné hrdinské kousky. Opravdu.
John: Ale přijď brzy ano? Nerad tě nechávám samotnou, když vím, že něc skrýváš , ale nechceš říct co.
Andrea: (usměje se na něj a jemně ho pohladí po tváři) Neboj se o mě..a jdi už.

John ji ještě jemně políbí a pak už odchází z pokoje. Andrea zůstává sedět na terase a znovu se zahloubá do svých myšlenek.Přemýšlí hlavně nad Fernandinými slovy....." co tím vlastně chtěla říct?... Proč mluvila o tom o čem mluvila?"
John zatím došel na pláž k ostatním.Jimmy s Joeym raději dělali že tam nejsou, jelikož výraz v Johnově tváři vypovídal o tom, že by je za včerejšek nejradši vynesl v zubech.John rozloží svůj ručník na konci řady a posadí se na něj a beze slova se zadívá kamsi za obzor.
Marie: Andrea s tebou nepřišla?
John: Jak vidíš tak ne.... (skoro jí až odsekne)
Paddy: Hele brácho zadrž. Jen kvůli tomu že máte s Andreou zase nějakej problém nemusíš bejt na Marii hnusnej.
John: Problém má někdo jiný.No.... i když...mi vlastně taky.
Angelo: Takže kdo má vlastně problém?
John: No....dalo by se říct že všichni.Andrea má problém s Fernandou a naopak, já mám problém s Andreou. Od tý doby co nás ráno Fernanda přepadla ze zálohy je Andrea jako vyměněná. Ani sem nechtěla jít.Chtěla zůstat zavřená v pokoji. Říkal jsem jí ať ji neposlouchá,že to všechno jsou jen blbý řeči. Tahal jsem ji odtamtud pryč,ale jediné kam odešla byl pokoj. A tam už zůstala.
Kathy: A co jí tam ráno říkala?
John: No...moc toho neřekla.Jen stále opakovala jestli je Andrea spokojená, a že jí málem zabila kamarádku.
Marie: Blbost...jenom se snaží vás rozeštvat.
John: A potom se jí to nejspíš asi daří.Já....já .....nevím. Za tu dobu co jsem s ní...věděl jsem kdy opravdu chce a potřebuje abych k ní byl něžný, abych ji obejmul,abych jí dodal pocit, že o ni stojím za každé situace,ale dneska,chtěla a potřebovala to.....potřebovala obejmout a já to nepoznal. Kdyby si o to sama neřekla nejspíš bych něco podobného udělal až při odchodu.
Kathy: To se zase spraví Johny.
Andrea: (přichází k ostatním) Nejdu nevhod?
John: (usměje se na ni) Jsem rád že jsi přišla.
Andrea: (sedne si na ručník vedle Johna) Vždyť jsem to slíbila.
Marie: (Zazubí se na Andreu) Ještě jednou řekni, že jdeš nevhod a klepnu tě.
John: Je ti líp?
Andrea: No.....ano..trochu....možná....nevím....(pokrčí rameny)
Paddy: A teď...kterou odpověď si vybrat....co brácho? (zazubí se na Johna)
V tu chvíli do něj Marie však silně dloubne.
Paddy: Aúúúú...co děláš?
Marie: Možná bys měl trochu přemýšlet něž něco řekneš, Patričku.
Andrea: (uculí se na Paddyho) A co ty Patričku...? Jaké to je, stát se z chlapce mužem?
Paddy mírně zrudne a podívá se na Marii.
MArie: Já nic.
Paddy: (zadívá se na Andreu) Co ty o tom víš?
Andrea: Nic moc.
Angelo: Příště byste si k tomu měli vzít roubík.... hi hi hi
Paddy: Ty mrňavej blonďatej skřete.Ty jsi poslouchal za dveřma co? hi....
Angelo: Neposlouchal. Já jen, šel jsem po chodbě a tam to bylo slyšet.... (uculí se)
John: No a pak se musel někomu svěřit.
Joey: Brácho... tak z tebe už je chlap jo? hi hi hi
Paddy: jen si dělejte srandičky.
Jimmy: Když máme z koho... hi hi hi
Andrea: No nic vážení.Půjdu se trochu smočit.... (uculí se)
John: Půjdu s tebou..
Andrea: Ne...to....nemusíš.
John: Ale já bych šel....a..... a rád.
Andrea: Ano?
John: (Zadívá se na ni).... Proč....proč mi pokládáš takovou nevěřícnou otázku? Já tě mám rád Andreo a stojím o tebe.A myslím , že ti tohle dneska neříkám poprvé.
Andrea jen pokrčí rameny.
Patricia: Tak ho vezmi sebou.Nebo ti snad jeho přítomnost tak hrozně vadí?
Andrea: Ale ne.... to....to ne....(pohlédne na Johnaú Tak tedy pojď.... jestli máš ještě zájem.
John: (usměje se na ni) Mám.
Andrea: Tak potom teda pojď... (pousměje se)
Marie: Teda... řeknu vám. Tohle se mi ale vůbec nelíbí.
Kathy: To asi nám všem .
MArie: A nemůžeme s tím něco udělat?
Jimmy: A jéje..... svatá Marie chce spasit ty dva.
Marie: Myslím, že ti dva by tu spásu možná fakt potřebovali.To je hnus co se to tady děje.Nebo tobě to snad připadá normální?
Jimmy: No....normální to není.
Marie: Hurá..... aspoň jedna rozumná věta co od tebe za dnešek slyším.
Jimmy: Já říkám samé rozumné věty.
Marie: A nebo taky samý kraviny.
Jimmy: Kraviny mele ten, co se teď plácá někde v moři.
Marie: ten má rozhodně víc rozumu jak ty.

John s Andreou vycházejí z moře a opět mezi nimi probíhá ne zrovna dobrá výměna názorů.
John: Andreo proč? Řekni mi proč? Proč jsi od rána taková jiná....taková....skoro až nedotknutelná.
Andrea: Nejsem...nejsem nedotknutelná.
John: Ale ano...ano jsi...ještě ráno bys se mnou šla kamkoliv...a teď....teď tě museli přemlouvat.Jo....já vím.....ráno mi nejspíš pár věcí, ketré mi vždycky docházely nedošlo....ale.
Andrea: V tomhle problém není, Johny.
Jejich dohadování dolehne až k ostatním.
Joey: Neměli jsme ty dva nechat doma?
Maite: Asi jo...tam by možná byli v klidu.
Jimmy: Ti by na tom leželi celej den, kdyby zůstali doma sami....hi hi hi...
Kathy: Ale no tak.
John s Andreou přijdou až k ostatním.
John: Andreo k sakru....kdy už konečně pochopíš.Kdy už ti konečně docvakne že...že i když mi občas něco nedojde hned, tak že o tebe stále stojím.A na tom nezmění nic ani stovka otravných Fernand.
Andrea: Nikdy....! (sebere ručník a odchází do hotelu....vejde do hotelové haly a zamíří rovnou k výtahům, kde jí zastoupí cestu Fernanda.
Andrea: Ustup! Nech me projít !!
Fernanda: Neustoupím!
Andrea: Nech mě jít.Myslím že zla jsi napáchala už dost, tak mě nech odejít!
Fernanda: Vím všechno, ty vražedná žhářko.
Andrea: P-počkej...co...co víš ?
Fernanda: Vím že jsi podpálila ten barák a málem jsi mi v něm upálila kamarádku.Zničila jsi jí život.Ona to přežila, ale následky mít bude a ne malé.A ty za to zaplatíš!A nesnaž se tu toho vykroutit.Jsi sama.... úplně sama....a nás je víc kteří si dosvědčíme, že jsi to všechno naplánovala, abys ji odstranila.A komu si myslíš že policie uvěří.Nám a nebo jedné chudince, která se bude snažit naše udání vyvrátit?!
Andrea: Snad nechceš?
Fernanda: Ano chci....chci a udělám to, pokud neuděláš co budu chtít.Jsi v pasti děvenko. Moc šancí ti nezbývá.
Andrea: O co ti vlastně jde?!
Fernanda: O to abys nechala Johna napokoji,abys od něj odešla,odstěhovala se z jeho pokoje. Kam půjdeš potom je mi jedno,ale tohle....tohle uděláš.Jinak půjdu na policii a všechno jim hezky řeknu.
Andrea: To....to neuděláš.
Fernanda: Udělám... pokud ty neodejdeš od Johna. Rozmysli se.Máš čas do zítra do rána.Pak půjdu a všechno ohlásím na policii.A teď už zmiz ty chudinko.... (s povýšeným výrazem ve tváři odchází pryč)


Nikdy to nevzdávej 2 - část 16

5. července 2011 v 16:50 | Trishka |  Moje story o Kellys
John ji k sobě a obejme a dlouze a jemně políbí.
John: Zlatíčko moje.... (zašeptá mezi polibky)
Andrea se k němu ještě víc přitiskne a stále opětuje jeho jemné a něžné polibky. Po krásné chvíli vyplněné něžnostmi a tak trochu i hraním na kytaru se oba vracejí do hotelu. Pomalu otevírají dveře pokoje a po špičkách s pobavenými výrazy v obličeji procházejí krátkou chodbičkou.

Andrea: Johny....hi... pššššt... potichu... (uchichtne se)
John : (uculí se) Víc potichu už to nejde. I lví pšouk je proti mě rána z děla....hi...
Andrea: hi hi hi... (popadne záchvat smíchu) rána z děla
John: Rána z děla to bude jestli se nepřestaneš řehnit jak kobyla...hi hi hi
Angelo: Kvůli mě si nemusíte hrát na tichou poštu.Já ještě nespím.
Andrea: Mi... mysleli jsme..
Angelo: Ale spletli jste se..
John: Brácho promiň.Omlouvám se za ten večer.Omlouvám se že jsem na tebe vyjel....ale....byl jsem naštvaný.Chtěl jsem tady proto moje stvoření aspoň jeden hezký večer...a když.... když už jsem si myslel že aspoň tenhle večer....že aspoň ten bude jenom náš tak.
Angelo: Tak jsem do toho přišel já.
John: No... tak nějak....Angelo... já...opravdu jsem na tebe nechtěl vyjet.Ale prostě.... v tu chvíli...prostě já....já chtěl dát Andree všechno co můžu.Udělat všechno proto aby se mnou byla šťastná...ale.....ale jak to mám udělat když mi to stále někdo kazí. Já prostě....nezlobím se na tebe...a jestli...jestli to bude potřeba tak tady zůstaň jak dlouho budeš muset .
Angelo: Ne to...to nebude potřeba.Zítra zařídíme Tanje pokoj a bude zase všechno jak má být.
Andrea: No pánové... na chvíli vás opustím a zaberu koupelnu... (uculí se)
John: (uculí se a koukne na bratra) Já.. půjdu za ní... aby se tam náhodou neutopila .
Angelo: Utopit ve sprchovým koutu ? Ty seš vážně magor Johne... (pobaveně se ušklíbne)

John vejde do koupelny právě ve chvíli kdy Andrea stojí u umyvadla a čistí si zuby.
Andrea: Johny...(podiví se ) Co...co tady děláš ?
John: No...co bych asi tak mohl dělat v koupelně? (uculí se)
Andrea: Jo... to je fakt... (kývne hlavou) Co bys asi tak mohl dělat v koupelně.
John zmizí ve sprchovém koutu,načež po puštění vody se odtamtud ozve jeho hlasitý řev.
Andrea: Co tam děláš?
John: Ale nic.... jen jsem si zapoměl pustit studenou vodu.
Andrea v tu chvíli v záchvatu smíchu málem spolkne kartáček na zuby ..poté se mírně rozkašle.
John: já myslel že to je pasta a ne dusící zbraň.... (vykoukne ze sprchového koutu a zazubí se na Andreu)
Andrea: Vole... kvůli tobě jsem málem spolkla kartáček na zuby
John: Ty jsi snad nevečeřela, že tu hlodáš kartáček na zuby? hi hi hi
Andrea: Kdyby ses uměl pořádně umejt, nemusela bych se tady dusit kartáčkem na zuby.
John vyleze ze sprchového koutu, zabalí se do ručníku a pomalu přejde k Andree a jemně ji zezadu obejme.
Andrea: Johny... (uculí se) Seš mokrej.
John: Asi by to chtělo pořádně umýt...hi hi hi
Andrea: Já už se dneska ale sprchovala.... (uculí se)
John: No....ale..asi to bylo málo ... hi
Andrea: Úžasné... (ušklíbne se) A spát budu v čem, když mám tohle komplet mokrý.
John se na ni jen zálibně uculí...
Andrea: (zadívá se na něj a uculí se) Ne.....ne....Johny...to ne.
John: A proč ne?
Andrea: Protože by tě to mohlo svádět k jistým věcem a já bych se ráda zase jednou pořádně vyspala.A... je tady Angelo.
John: No jo... (zazubí se) Já na něj úplně zapomněl.
Andrea: To bys nebyl ty...hi hi hi...
John: Hele... (uculí se) Vola ze mě dělat nemusíš.
Andrea: Vola? A z tebe? To ani nejde. Nemáš rohy.. (uculí se)...Ale nějaký ti někde seženu.
John: Týýý....hi hi hi (stoupne si před ni,jemně ji obejme a přitiskne k sobě a dlouze ji políbí)
Andrea: (uculí se) Půjdeme spát, nebo to ještě dopadne úplně jinak.A ty se taky obleč.V ručníku se spí špatně...(odchází z koupelny)

Další den - ráno

Andrea s Johnem vycházejí z jídelny, když jim náhle zastoupí cestu Fernanda s nenávistným pohledem ve tváři.
Fernanda: Teď jsi spokojená?!
Andrea: (nechápavě se na ni zadívá) ..ehm..nechápu....
Fernanda: Konečně jsi spokojená?!
Andrea: Já pořád nechápu o čem to tady mluvíš.Proč mám být spokojená?
Fernanda: Protože jsi málem zabila moji kamarádku!!!
Andrea: Jsi blázen nebo co ?
John: Pojď pryč Andreo.Asi jí přeskočilo.Už nevědí jak nám znepříjemnit pobyt tady a tak si vymyslely tohle.
Fernanda: Kéž bych si to vymyslela Johne.
Andrea: Ale já...nic jsem jí neudělala. Nikdy jsem na ni ani nesáhla.
John: Andreo pojď....neposlouchej ji. Opravdu jí hráblo.
Andrea: Já.....já ....půjdu..... půjdu do pokoje. Promiň Johny.... (odchází)
John: Andreo... (zavolá za ní a pak se otočí zpátky na Fernandu....) Jsi spokojená? Dostala jsi co jsi chtěla? O tohle ti šlo? ...(odchází k výtahům, nastoupí do jednoho z nich a nechá se vyvézt až do předposledního patra....)

John však nemá ani nejmenší tušení, že Fernanda ho potají sledovala a už vůbec netuší, že Fernanda od této doby ví ve kterém patře bydlí.John vchází do pokoje v domění že tam Andreu najde....a nespletl se.Andrea opravdu v pokoji je.Sedí na terase a svůj pohled upírá kamsi za obzor.John jí jemně položí ruku na rameno.Andrea sebou v tu chvíli leknutím mírně škubne a zadívá se na Johna a pousměje se.
John: (sedne si do křesílka naproti Andree) Zkazila ti náladu co?
Andrea: No.... tak... tak trochu.
John: Zlatíčko.... ta holka....ta holka není normální.Je posedlá touhou mě získat.Nesmíš si těch jejích řečí všímat. Jde si za svým cílem a nevzdá se,ale mi se taky nesmíme vzdát. Nesmíme ji nechat aby nás těmi svými řečmi neustále obtěžovala.
Andrea: (zadívá se na Johna) Asi....asi máš pravdu.
John: Ne asi... ale určitě..... (usměje se) Nesmíme ji nechat aby mezi nás zasahovala.....ani ona....ani ta její kamarádka.Obě touží jen po jednom.Abysme se mi dva rozešli,ale po tom můžou opravdu tak maximálně toužit,protože....já to nedovolím.Nenechám je aby se jim to povedlo.Mě jde o tebe Andreo.Ony mě nezajímají.
Andrea: (usměje se na něj)...Můžeš...můžeš mě obejmout? Teď bych to opravdu potřebovala.
John se s úsměvem zvedne z křesla,přejde k ní....malinko se sehne aby na ni dosáhl a pevně ji obejme.Andrea se k němu v tu chvíli přitiskne jak jen to jde. Tohle v tuhle chvíli opravdu potřebovala.Cítit že je u ní.....cítit že ji objímá....cítit a vědět že ji má opravdu rád.