Listopad 2014

Konec dobrý,všechno dobré - kapitola 14

14. listopadu 2014 v 15:48 | Trishka |  Knižní tvorba
Pavla musí sestra z oddělení novorozenců přímo vyhnat, jinak by nejspíš odtamtud ani neodešel a neumožnil tak ani ostatním alespoň na pár vteřin se na tu malou dívenku podívat. Ze dveří vychází se šťastným úsměvem na tváři. Ta chvíle kterou mohl strávit se svou malou dcerkou, ho naplnila opravdu velkým pocitem radosti a štěstí. Jenom to, že nemohl navštívit i Anitu, jeho radost mírně kazí, ale nedává to na sobě nijak znát. To štěstí z pohledu na jeho malou dcerku, je mnohonásobně větší, než zklamání z toho, že nemohl navštívit i Anitu.
"Je nádherná," oznámí Pavel všem kamarádům, jen co vyjde ze dveří oddělení a z tváře si stále ještě stírá slzy dojetí. " A je mi dokonce podobná."
Touto větou vzbudí ve všech ještě větší zvědavost a nadšení. V tu chvíli by se s velkou chutí nahrnuli na to oddělení nejlépe všichni najednou. To však jaksi opravdu nebylo možné. Jako další tedy dostali přednost Roman s Linou, aby se také alespoň na pár vteřin, mohli na tu maličkou podívat.
"Je zdravá," vyzvídá Jirka.
"Jako řípa," usmívá se Pavel. "Nemá ani škrábaneček a ta nehoda ji prý nijak nepoznamenala."
" To je dobře," podotkne Jirka s úlevou. Bál se asi stejně jako Pavel, aby si ta malá neodnesla z té nehody nějaké trvalé následky.
" A jak se jmenuje," vyzvídá Ivo.
"Alexandra Emilia," odpoví Pavel s nadšením.
"Čekal jsem to," podotkne Jirka.
"Má snad tohle jméno nějaký zásadní význam," ptá se Pavel zvědavě.
"Pro tebe možná ne," odpoví Jirka. " Ale pro ni ano!"
Pavel v tu chvíli zvážní. Je vidět, že Jirka ví zase něco víc, než on. "Aha," prohodí mírně zklamaně.
To že mu o výběru jména Anita neřekla se dalo i čekat, ale že i Jirka doposud mlčel,ho docela dost zklamalo. Očekával od něho, jako od nejlepšího kamaráda, že se třeba jen slůvkem zmíní, ale Jirka bohužel neřekl ani slovo.
Roman s Linou vycházejí z oddělení novorozenců také velmi nadšeni. Stejně jako Pavel se nemohli pohledu na to malé děvčátko nabažit. Jejich příchod také znamenal, že je čas na to, aby také Jirka s Ivem alespoň na malou chvíli nakoukli na oddělení a viděli tu malou slečnu, které Jirka s Pavlem doslova zachránili život. A nejen jí. Ale i její matce. Ta stále leží na jednotce intenzivní péče ve stavu bezvědomí a zatím ne a ne se probrat.Lékaři jsou však v tomhle optimističtí a očekávají její postupné probírání, již během dnešního dne. Pokud by se tak nestalo, znamenalo by to, že něco někde není v pořádku, že by ještě mohla mít byť jen malé vnitřní zranění, které se jim nepodařilo ihned odhalit, což by znamenalo jen jedno. Museli by ji znovu otevřít, pořádně prohlédnou a pokusit se tu chybu, která vznikla jejich špatným postupem, napravit. To by však také vzhledem k Anitinu zdravotnímu stavu, nemuselo dobře dopadnout.
Na chodbě se objevuje také Radka. Den po té tragické události konečně sebrala dost odvahy na to, aby přišla a projevila Anitě svou vděčnost, za záchranu její malé neteře. I když ji nikdy neměla ráda, protože jí odloudila Pavla, tak za tohle si její dík opravdu zaslouží, bez ohledu na to, jaká situace mezi nimi právě teď panuje.
"Co tady děláš," zeptá se Pavel Radky ne zrovna příjemně, jen co ji zahlédne.
"Možná ti to přijde divné, ale přišla jsem jí poděkovat," odpoví Radka povýšeně. "Na rozdíl od tebe vím, co je to slušnost," přisadí si.
"Tak to si můžeš šetřit dech," odpoví Pavel. "Anita se stále ještě neprobudila. A návštěvy má zakázané. Zvláště pak ty tvoje."
"To se ještě uvidí," odpoví Radka velmi jistě a jedo rovnou ke dveřím oddělení. Chvíli o nečem mluví s doktorem, načež zmizí společně s ním za dveřmi jednotky intenzivní péče. Všichni ostatní jen udiveně zírají. Nikoho z nich tam nechtěli pustit, vymlouvali se na různá pravidla a opatření a až teprve, když zasáhl Josef, začali být ti lékaři přívětivější a úslužnější. Ale jen v tom, že jim poskytovali nejnovější zprávy o Anitině zdravotním stavu a povolili jim navštěvovat malou Alexandru. Za Anitou je však pustit nechtěli.

Radka vchází do pokoje, kde Anita stále ještě nehnutě leží na posteli, připojena na různé podpůrné přístroje a nevnímá nic, co se kolem ní děje. Vypadá jako kdyby prostě jen spala a nebyla ve stavu úplného bezvědomí. Radka se usadí na židli vedle její postele a jemně ji vezme za ruku. Chvíli se na ni jen tak dívá a její vědomí ovládne velká lítost.
"Ahoj," začne Radka pozdravem svou řeč, aniž by věděla, jestli je Anita schopná v tuhle chvíli její slova, již vnímat. " To jsem já, Radka. Nejsem si jistá, jestli má slova vnímáš nebo ne, ale i tak ti to musím říct. Možná je tohle poslední rozhovor, který spolu my dvě vedeme, protože potom se rozejdeme každá na jiný konec města a už nebude možnost, že bychom se někde setkaly a pár věcí si vyjasnily. Vím, že mě nenávidíš tolik, že kdybys teď mohla, tak mě odsud hezky a rychle vyhodíš a proto je možná lepší, že spolu vedeme tento rozhovor právě teď, v tuhle chvíli. A nebo by mě odsud vyprovodil nejspíš někdo jiný, kdyby ovšem měl tu možnost. Ráda bych využila této chvíle k tomu, abych ti poděkovala. Prokázala jsi opravdu velkou odvahu a i to, jak dobré srdce se v tobě ukrývá. Nasadila jsi vlastní život proto, abys zachránila a já jsem ti za to nesmírně vděčná. Děkuju ti, Anito! Za všechno co jsi udělala a ať už se mezi námi děje cokoli, tak nikdy nezapomenu na to, jak jsi se zachovala a co jsi pro mě udělala."
"Není zač," řekne Anita, která se pomalu začíná probírat z bezvědomí a podvědomě vnímala každé Radčino slovo, velmi tiše, ale zřetelně. V tuhle chvíli ještě nedokázala rozeznat, jestli ta slova skutečně slyšela, nebo to byl jen výplod její mysli.
"Ty mluvíš," šťastně se usměje Radka a rychle se zvedá ze židle.
"Počkej," znovu se ozve Anitin sýpavý hlas.
"Já...,musím zavolat doktora," snaží se Radka co nejrychleji zmizet z pokoje. Je jasné, že Anita její slova vnímala, ale bude lepší, když odejde dřív, než Anita stihne otevřít oči a uvidí ji. Rychle opustí pokoj a cestou ven ještě oznámí službu konající sestře Anitino pomalé probírání, načež zmizí z oddělení tak rychle, jako by jí snad za zadkem hořelo. "Probrala se," oznámí všem s úsměvem, jen co opět stane přede dveřmi oddělení jednotky intenzivní péče.
"Kecáš," nevěří Jirka.
"Opravdu," snaží se je Radka přesvědčit o pravdivosti svých slov. "Promluvila na mě."
"Vymysli si lepší večerníček," ozve se Pavel. "Tuhle pohádku už známe."
Radka v tu chvíli posmutní. Pavlova nedůvěra a velmi chladné a odtažité chování, jí její radost pokazí. "Proč mi sakra nevěříte," vykřikne zoufale.
"Možná proto, že za tohle všechno můžeš právě ty," obviní ji Pavel.
Radce v tu chvíli vtrhnou do očí slzy. Pavlovo obvinění ji velice ranilo.
Roman, který vycítí vážnost situace, vezme Radku kolem ramen a jemně ji po nich pohladí. "My ti věříme," řekne mile.
"Všichni ne," sykne Radka uraženě.
"On to tak nemyslel," uklidňuje ji Roman. "Je zoufalý a neuvědomuje si, že reaguje až příliš prudce. "Pojď," vyzve ji. "Zajdeme dolů na kávu a tam mi to povíš."
"Dobře," souhlasí Radka.
"A ty," nasměruje Roman svá slova k Pavlovi. "Ty se uklidni!"
K odcházejícímu Romanovi, vedoucímu Radku kolem ramen, se připojí také Lina. Ne, že by se do toho chtěla nějak míchat, ale co se Romana týká, tak Radce zrovna dvakrát nedůvěřuje.
"Nemusel jsi k ní být tak hrubý," vytkne Jirka Pavlovi. "Jenom chtěla bejt prostě slušná."
"Já vím," odpoví Pavel. "Jsem prostě zoufalý a nervózní."
"To my všichni," podotkne Jirka. "Ale to neznamená, že tady budeme po sobě navzájem řvát a zbytečně se obviňovat. Jí tím nepomůžeme a sami sobě si budeme přidělávat jen další starosti."
"Já prostě...," namítne Pavel.
"Nech toho Pavle," snaží se mu domluvit Jirka. " Buď rád, že dopadlo alespoň takhle. Taky to mohlo dopadnout o dost hůř."
"Já vím," uznává Pavel.
Ze dveří oddělení vychází lékař a na jeho tváři je znát úsměv. "Jestlipak je to posel dobrých zpráv," pomyslí si všichni tři kluci dohromady.
"Probudila se," oznámí jim lékař s úsměvem.
Všem třem klukům se také stejně jako lékaři na tváři objeví úsměvy. Mají velkou radost z toho, že Anitin stav se k dobrému obrací. Nejšťastnější je asi Pavel. Nejraději by tomu lékaři skočil kolem krku a snad ho i políbil na tvář, za tu zprávu kterou jim právě přinesl.
"Můžu ji vidět," zeptá se Pavel lékaře, jen co se vzpamatuje z toho prvotního návalu radosti.
Doktor souhlasně pokývá hlavou. "Ale jen na chvilku," dodá. "Berme na vědomí, že se právě probudila a její stav je stále vážný."
Pavel se nechá lékařem odvést, až k Anitinu pokoji. Anita leží na posteli, stále ještě připojená na velké množství přístrojů a svůj pohled upírá do stropu. Jen co zaregistruje pohled, pootočí hlavu směrem ke dveřím, v nichž uvidí stát Pavla. Chvíli se na něj jen mlčky dívá a potom odvrátí hlavu zpět na druhou stranu.
"Asi jsem ten poslední člověk, kterého bys v tuhle dobu chtěla vidět co," pronese Pavel svou otázku, čímž se snaží upoutat Anitinu pozornost zpět k sobě.
"Proč jsi přišel," zeptá se Anita, aniž by se na něj podívala.
" Možná jsem ti přišel poděkovat. Možná mě zajímáš," odpoví Pavel popravdě a zároveň neurčitě na její otázku a pomalu vstoupí do pokoje.
Anita se na něj konečně znovu podívá. "Šetři si své díky," odpoví. "Někdo to už udělal za tebe."
"Tak přece jen mluvila pravdu," uzná Pavel, že tentokrát se velice mýlil, když Radce nevěřil.
"Slyšela jsem každé její slovo," odpoví Anita. "Mluvila tak upřímně."
Pavel v tu chvíli zvážní. V tuhle chvíli ho ta nedůvěra v Radčina slova mrzí ještě víc. " A ta maličká," odváží se zeptat na to malé děvčátko o kterém zatím stále neví jestli je a nebo není jeho dcerou.
"Je v pořádku," odpoví Anita s mírným úsměvem na tváři.
"Je moje," zeptá se Pavel upřímně.
V tu chvíli Anita zvážní. "Odejdi," řekne rázně. "Jdi pryč!"
"Ne! Neodejdu," odmítá Pavel, opustit Anitin pokoj. "Nehnu se odsud, dokud se nedozvím, jestli je Alexandra moje dcera nebo ne!"
"Alex je jen moje! Jen moje, rozumíš?!! A teď už jdi. Chtěla bych spát," snaží se Anita Pavla co nejrychleji zbavit.
"Musím to vědět," nedá se jen tak odbýt Pavel.
"K čemu ti to bude," odsekne Anita.
"To už je moje věc," odpoví Pavel.
"Odejdi Pavle," znovu se ho snaží Anita donutit k odchodu. " Tohle nemá cenu."
"No jak myslíš," odpoví Pavel. "Ale já se vrátím," dodá a poté již opouští její pokoj.

Christina Aguikera - Hurt - překlad

5. listopadu 2014 v 19:29 Texty písní - C
Zdá se, jako by to bylo včera, kdy jsem viděla tvou tvář
Řekl jsi, jak jsi hrdý, ale já odešla
Kdybych jen věděla, co vím dnes

Držela bych Tě v náručí, vzala bych bolest pryč
Poděkovala Ti za vše, co jsi udělal, odpustila Ti všechny chyby
Není nic co bych neudělala, jen abych znovu slyšela tvůj hlas
Občas Tě chci zavolat, ale vím, že tam nebudeš

Omlouvám se, že jsem Tě obviňovala
za všechno, co jsem prostě nedokázala
a zraňovala jsem sama sebe tím, že jsem ti ubližovala

Někdy se cítím zlomená uvnitř, ale nechci si to připustit
Někdy se chci schovat, protože jsi to ty, kdo mi chybí
A je to tak těžké říct sbohem, když to přichází

Řekl bys mi, že jsem se mýlila?
Pomohl bys mi porozumět?
Díváš se dolů na mě?
Jsi hrdý na to, kým jsem?

Není nic co bych neudělala, jen abych měla ještě jednu šanci
Podívat se Ti do očí a vidět tě, že se taky díváš

Omlouvám se, že jsem Tě obviňovala
za všechno, co jsem prostě nedokázala
a zraňovala jsem sama sebe, oh

Kdybych měla ještě jeden den,
řekla bych Ti, jak moc jsi mi scházel
Od té doby, co jsi odešel

Oh, je to nebezpečné
je to nemožné
snažit se vrátit čas zpátky

Omlouvám se, že jsem Tě obviňovala
za všechno, co jsem prostě nedokázala
a zraňovala jsem sama sebe tím,
že jsem ti ubližovala

Christina Aguilera - Hurt

5. listopadu 2014 v 19:28 Texty písní - C
Seems like it was yesterday when I saw your face
You told me how proud you were but I walked away
If only I knew what I know today, ooh, ooh

I would hold you in my arms, I would take the pain away
Thank you for all you've done, forgive all your mistakes
There's nothing I wouldn't do to hear your voice again
Sometimes I want to call you but I know you won't be there

Oh, I'm sorry for blaming you
For everything I just couldn't do
And I've hurt myself by hurting you

Some days I feel broke inside but I won't admit
Sometimes I just want to hide 'cause it's you I miss
And it's so hard to say goodbye when it comes to this, oooh

Would you tell me I was wrong?
Would you help me understand?
Are you looking down upon me?
Are you proud of who I am?

There's nothing I wouldn't do to have just one more chance
To look into your eyes and see you looking back

Oh, I'm sorry for blaming you
For everything I just couldn't do
And I've hurt myself, oh

If I had just one more day
I would tell you how much that I've missed you
Since you've been away

Oh, it's dangerous
It's so out of line
To try to turn back time

I'm sorry for blaming you
For everything I just couldn't do
And I've hurt myself
By hurting you


Konec dobrý, všechno dobré - kapitola 13

2. listopadu 2014 v 22:43 | Trishka |  Knižní tvorba
Jirka se vrací zpět do nemocnice ve společnosti Romana a Liny, kteří touhle dobou také chtěli být tam a čekat, jak celá operace dopadne. Na chodbě už je přítomen také Ivo, který přijel Pavlovi dělat společnost, zatím co byl Jirka pryč. Na druhém konci stojí ještě jedna osoba, jíž není nikdo jiný než Josef a tváří se velmi nasupeně. Už nemohl vydržet to čekání doma u telefonu a rozhodl se, být v tuto chvíli stejně jako Pavel a ostatní, zde v nemocnici. Jirkovi neujde, že Ivo si stále ty dva měří pohledem a vyčkává, co který z těch dvou udělá, aby mohl včas zabránit další potyčce mezi Josefem a Pavlem.
"Nějakej problém," zeptá se Jirka kamaráda.
"Jo," odpoví Ivo a stále z Pavla nespouští zrak. "Ti dva si tu šli pořádně po krku. Měl jsem co dělat, abych je od sebe odtrhl."
"A Anita? Už o ní máte nějaké zprávy," zajímá se Jirka o osud své kamarádky.
"Zatím ne, ale ze sálu už vyšlo několik lékařů, tak snad už skončili."
Dveře vedoucí k operačnímu sálu se otevřou a nejprve z nich vychází sestra a před sebou tlačí vozík s právě narozeným miminkem. Všem přítomným se na chvilku na tvářích objeví úsměvy. To malé čerstvě narozené děťátko by mohlo být právě to, o jehož život se velmi báli. Sestra projde na oddělení, aniž by se zastavila, nebo cokoli řekla a třeba je i do toho vozíku alespoň malinko nahlédnout nechala. Hned po ní ze sálu vychází další lékař. Je však velmi vážný a z výrazu v jeho obličeji by se dalo číst, že Anita tuhle nehodu nepřežila. Všichni k němu sborově vzhlédnou a mlčky čekají, jaké zprávy jim vlastně přinesl.
"Byla to velmi náročná operace," začne lékař s objasňováním průběhu zákroku a netváří se zrovna optimisticky. " Slečna Štrajtová ztratila velkou spoustu krve. Sice se nám ji podařilo zachránit, ale vyhráno ještě stále nemá. Její stav zůstává i nadále velmi kritický. Lituji, že pro vás nemám lepší zprávy."
"A to dítě," zajímá se Pavel o osud toho maličkého.
"Dětátko jsme zachránili," mírně se pousměje lékař, potom však opět velmi rychle zvážní. " S její matkou je to však velmi nahnuté."
"Takže je to holčička," vyzvídá Pavel dále.
"Ano," odpoví lékař. "Slečna Štrajtová porodila zdravou holčičku. Na svět přišla císařským řezem a navzdory celé této situaci by neměla mít žádné doživotní následky. Životní funkce děvčátka jsou také plně vyvinuté a v pořádku, ale pro všechny případy si ji tu budeme muset ponechat o něco déle než je běžné.
"A pak že pro nás nemáte dobré zprávy," pousměje se na doktora Pavel.
"Ano, tohle je ta nejlepší zpráva, jakou jsme mohli dostat," přidá se k Pavlovu nadšení Josef.
"Kdy..., kdy ji můžeme vidět," zajímá se Pavel.
"Dívenku můžete vidět zítra," odpoví doktor.
"A Anita," položí svou otázku týkající se dalších informací o návštěvách a zdravotním stavu Anity Josef.
"Slečna Štrajtová byla převezena na jednotku intenzivní péče. Je v bezvědomí a prozatím ji udržujeme v umělém spánku. Dokud nebude její stav mimo ohrožení života, nemohu povolit návštěvy. Je mi líto."
"Chápu," odpoví Josef už ne tolik nadšeně.
"Omluvte mě, musím na oddělení," omluví se lékař a zmizí za dveřmi porodnického oddělení.
"A mi taky půjdeme," navrhne Jirka. "Pro dnešek už bylo všeho dost."
Ostatní jen souhlasně přikývnou. Dnešek byl pro všechny opravdu velmi náročný, ale naštěstí dopadl poměrně dobře. Pořád se však nedá s jistotou říct, že by bylo vyhráno. Anita stále ještě není mimo ohrožení života a minimálně dalších dvacet čtyři hodin bude pro ni kritických. Pokud během této doby svým zraněním nepodlehne, mohla by mít velkou šanci na přežití. Ale vyhráno mít nebude.

Před nemocnicí se celá jejich skupina pomalu rozchází. Pavel s Ivem míří do města, vyzvednout Pavlovo auto a Jirka s Romanem a Linou odcházejí k parkovišti, kde stojí Jirkův vůz.
"Počkejte," křikne Lina směrem hlavně k Pavlovi a Ivovi, aby je zastavila. Pokud se totiž teď rozejdou na všechny strany, bude již těžké je všechny sezvat a probrat s nimi plán na zakoupení dárku pro Anitu.
Pavel s Ivem se zastaví a zadívají se směrem, kde stojí Lina i s oběma dalšími kluky a na její pokyn se vrátí zpět k nim.
"Vím, že je to nevhodné, ale pokud to nebude teď, tak potom už asi nikdy," začne Lina vysvětlovat svůj nápad. "Ráda bych vám teď něco navrhla a potom už záleží jen na vás, jak se rozhodnete."
"To jsem zvědavý, co z ní vypadne," utrousí Pavel posměšně.
"Nech ji," zastane se Liny Roman. "Pokud chce něco navrhnout, tak ať to udělá. I když nevím co má v plánu, tak už teď jsem si jistý, že to nebude žádná pitomost."
"Díky," usměje se Lina na Romana mile. Jeho důvěra ji velmi potěšila.
"Tak budeš už konečně mluvit," pobídne ji Ivo.
"Ráda bych Anitu něčím překvapila, ale potřebuji k tomu vaši pomoc. Nikoho však nenutím," namíří svůj pohled směrem k Pavlovi.
"Proč koukáš na mě," zeptá se Pavel Liny nepříjemně.
"Protože právě ty, by sis to mohl brát jako nucení," odpoví Lina upřímně.
"Tak, aby bylo jasno," vyjede na Linu Pavel. Je už takhle dost vystresovaný z toho, jestli Anita tu dnešní noc přežije, nebo to vzdá a Lina se svou odpovědí velmi dotkla jeho už tak dost nervózního ega.
"Mluv s ní slušně," zasáhne Roman do jejich diskuse.
"Klid Pavle," mírní kamaráda Jirka, jelikož mu dochází, o co je nejspíš Lina chce všechny požádat a považuje to za dobrý nápad.
"Ráda bych Anitě jako dárek zakoupila dětský kočárek, který si dnes sama vybrala," svěří konečně Lina všem svůj dobrý úmysl. " Mé finanční prostředky na jeho koupi však bohužel nestačí a proto bych vás tímto ráda požádala, zdali byste mi pomohli a na koupi toho kočárku přispěli. Myslím, že ta dívka, co teď leží tam v té nemocnici a bojuje o svůj život si to zaslouží. Dnes prokázala opravdu velkou odvahu k tomu, aby vykonala dobrý skutek a zachránila.Myslím, že teď, když to nejvíc potřebuje bychom jí jako její nejbližší přátelé měli pomoct a podpořit ji."
Všichni ostatní se po sobě sborově podívají. Linin nápad se jim zdá velmi dobrý a Anitě udělá jistě velkou radost.
"Mám tu dva tisíce. Dám ti je," nabídne Jirka a zaloví v kapse u kalhot, aby vytáhl peněženku a předal Lině zmíněný obnos.
"Já mám taky dva," přidá se Ivo.
"Já přidám další dva," přiloží Roman s úsměvem svůj příspěvek k ostatním penězům.
"Tak to je dohromady šest," spočítá Lina obnos, který drží v ruce. "S tím co mám já je to sedm," přičte k tomu i svůj díl, kterým může přispět.
"Dorovnám na deset," nabídne také Pavel svůj podíl.
"Potřebujeme ještě jednou tolik,aby nám ho prodali," posmutní Lina.
"Dáme jim co máme alespoň jako zálohu a zbytek doplatíme měsíčními splátkami," navrhne Jirka.
"Zbytek doplatím já,"ozve se Josefův hlas v pozadí.
Všichni se na něj udiveně zadívají. Mysleli si totiž, že již dávno odešel. Jeho limuzína před bránou nemocnice neparkovala a pokud by měl nějaké soukromé parkování,tak v úplně jiné části areálu, než je právě toto parkoviště na kterém teď všichni společně stojí.
"Kolik vám ještě chybí," ptá se Josef na částku, kterou je ještě potřeba doplatit.
"Rovných deset tisíc," odpoví Jirka.
"Mohu vám vypsat šek," zajímá se Josef.
Jirka souhlasně přikývne.
"Dobře, zítra se zastavte v mém domě, vyzve Josef všechny přítomné k návštěvě jeho domu a zvláště Jirku o kterém už teď ví, že šek na slíbený obnos bude vypsán na jeho jméno, aby mohli všichni společně zakoupit dětský kočárek, po kterém Anita pro svou malou dcerku velmi toužila.
"Děkujeme," projeví Jirka vděčnost i za všechny ostatní.
"Já děkuji vám," usměje se Josef. "Má dcera je pro mne vším a jsem moc rád, že má právě takové kamarády jako jste vy. Jste dobrá parta," pochválí všechny s uznáním a potom už opouští prostor parkoviště.
Všem chvilku trvá, než se vzpamatují z toho, co právě Josef řekl a jakou důvěru do nich všech vložil, když se rozhodl předat jim šek na deset tisíc korun, aby doplnil chybějící polovinu ceny dětského kočárku, který si Anita vybrala.

Další den po společné návštěvě v domě Hoškových, kdy Josef předá Jirkovi šek na deset tisíc korun, vypsaný na jeho jméno, všichni společně vyrážejí do města. V bance si Jirka nechává proplatit šek a poté odcházejí do obchodu s kočárky, oblečením a dalšími protřebami pro novorozence nazvaném Mimi shop. Právě kočárek z tohoto obchodu vyhrál včerejší velké hlasování, ale díky té nešťastné nehodě už pro něj nestihli zajít. Postupně vcházejí do obchodu a Jirka s Linou je vedou k vystavenému modelu kočárku, který během chvilky zakoupí. Pánové se ochotně ujmou té velké krabice a vynášejí ji z obchodu k přistavenému Jirkovu autu, zatímco Lina u pokladního pultu vyřídí platbu. I se zakoupeným kočárkem v kufru Jirkova auta odjíždí všichni společně do nemocnice. První jede Jirka, vezoucí ještě Romana s Linou a hned za nimi v závěsu se drží se svým autem Pavel s pasažérem Ivem.
V nemocnici však nastává problém. Anita v dokumentaci neuvedla otce a tudíž nechtějí pustit na oddělení ani Pavla a o poskytnutí jakýchkoliv dalších informací o zdravotním stavu Anity a té maličké nemůže být ani řeč. Nejsou z rodiny a tak prostě nemají na nějaké bližší informace nárok. Pavel je velmi zklamaný. Naděje, že dnes alespoň na chvíli uvidí svoji dceru, ho i přes tuhle smutnou a napjatou situaci činila velmi šťastným. Chvíli se dohaduje s doktorem a snaží se ho přesvědčit, že ta maličká kterou včera zachránili je jeho dcera, ale marně. V papírech stojí prozatím otec neznámý a to je pro lékaře zásadní. Pavel se však nedá odradit. Stále si stojí za svým a bude si za tím stát, dokud mu Anita jeho domněnku nepotvrdí, nebo nevyvrátí. Doktor je však neoblomný. Přihlížejícího Romana napadne v tuhle chvíli asi jediné řešení, které by mohlo celou situaci objasnit a snad alespoň Pavlovi dovolit na pár minut navštívit jeho dceru. Vytočí Josefovo číslo a poodstoupí kousek od ostatních. Nemusejí vědět s kým v tuhle chvíli mluví a koho žádá o pomoc. A zvláště pak Pavel, který by asi nebyl moc nadšený z toho, kdo stojí v pozadí možného dobrého vyřešení tohoto problému. Rychle a stručně Josefovi vysvětlí o co se vlastně jedná a požádá ho o pomoc k dosáhnutí svolení, aby alespoň Pavel jakožto otec mohl navštívit svou novorozenou dceru. Josef využije svého vlivného postavení a také toho, že je dle zákona uznán jako Anitin nejbližší rodinný příbuzný a ještě v ten moment přes telefonní spojení vyřídí vše potřebné k tomu, aby každý z jejích přátel momentálně přítomných na chodbě nemocnice, mohl kdykoli navštívit Anitu nebo její dceru. Nejdříve je na oddělení vpuštěn Pavel. Jakožto otec dívenky na to má svým způsobem i nárok. Sestra mu přiveze to malinké stvoření až pod nos, aby si mohl svoji dceru pořádně prohlédnout a za její asistence i na malou chvíli vzít do náruče. Pavel je v tu chvíli nesmírně šťastný a až k slzám dojatý. To malé děvčátko které obličejovou podobu s ním nezapře, je to největší štěstí jaké si v životě mohl přát. A navzdory všem okolnostem je zdravé a bez jediného škrábnutí. Zato Anita je na tom o dost hůř. Stále se ještě neprobrala z bezvědomí, ale její šance na přežití se tím, že během kritické dvacetičtyřhodinové doby svým zraněním nepodlehla, zvýšila. Stále však ještě nemá vyhráno.