Duben 2015

Konec dobrý,všechno dobré - kapitola 16

13. dubna 2015 v 17:20 | Trishka |  Knižní tvorba
Všichni se shromáždí pod střechou jednoho ze dvou párty stanů, kde se bude Anitě předávat dar v podobě dětského kočárku, který si sama vybrala, ale zakoupit ho již bohužel nestihla. A nebude to jen tento dárek, který dnes Anita dostane.Josef má pro ni ještě jeden vlastní speciální dárek v podobě černého Jeepu se sklápěcí střechou, který jako by z oka vypadl těm,jaké jsou běžně k vidění v různých amerických filmech či seriálech a po kterém jak sám moc dobře věděl, Anita již od dětství toužila, prozatím pečlivě schovaného v jedné z garáží jeho domu. Jirka s Ivem za potlesku všech ostatních přinášejí velkou papírovou krabici, ozdobenou červenou stuhou která je zakončena velkou mašlí svázanou do tvaru květiny. Lina s úsměvem předává Anitě nůžky, aby se jí přes tu stuhu lépe dostávalo k obsahu ukrytém uvnitř krabice. " Jen do toho," pobídne ji. Je stejně asi tak jako ostatní nedočkavostí bez sebe, jak Anita na jejich dar zareaguje.
Ta si s rozbalováním moc práce nedá. Taková obří krabice už jen první pohled slibuje velké překvapení. Uvnitř by jistě čekala cokoli, ale že tam najde právě kočárek, který tolik chtěla ji ani ve snu nenapadlo. "Proboha," žasne, když konečně uvidí obsah krabice. " Jak...jak jste to...," diví se a na tváři jí září šťastný úsměv.
"Jednoduše," uculí se Lina. " Složili jsme se."
Anita si pohledem přeměří všechny přítomné.
"My všichni," dodá Pavel, ne jehož tváři není po úsměvu ani památky.
"Největší část však zaplatil tvůj strýc," přizná pravdu Lina.
"No, bylo to tak půl na půl," dodá skromně Josef. " A když jsme u těch darů, mám pro tebe ještě jeden vlastní, který bych ti dnes rád předal."
Anita se podiví. " Další dárek? Ale..., já dnes nemám narozeniny, nemám ani svátek a vánoce už taky byly," uculí se.
Josef se nad Anitinou poznámkou pousměje. " To já vím," přikývne. " Jen jsem ti chtěl udělat radost."
"Tak to jsi mi opravdu udělal."
"A ještě větší bude, až ten dárek uvidíš."
Anita se uculí. " Zatím, ale žádný dárek nevidím."
Strýc na ni jen šibalsky mrkne a mírně záhadně se pousměje. " Budeš si ho muset najít."
Anita se rozhlédne kolem sebe, a zaměří pohled na každého, kdo se zrovna v tom barevnými žárovkami prosvíceném párty stanu nachází a očekává, že by jí snad alespoň mohl napovědět. "Napínáš mě," pronese ke strýci.
Josef však stále jen krčí rameny a šibalsky se usmívá.
"Tak už mě nenapínej," žadoní Anita. "Řekni mi kde ten můj dárek schováváš."
Josef se stále jen uculuje. "Musíš si ho najít."
" A to mám jako obrátit celý dům a všechno kolem naruby," zeptá se Anita už mírně dotčeně.
Josef je stále v klidu a tak i odpoví. " Dům můžeš vynechat."
Anita se zamyslí. " Takže tedy zbývá zahrada a ostatní," podotkne věcně.
"Vlastně ano," odsouhlasí tuto nahlas vyřčenou myšlenku Josef.

Anita se pomalu dává do hledání. Venku se mezitím již zcela setmělo, což jí tuto činnost ještě ztěžuje. Zahrada je sice osvětlena solárními lampičkami, ale stále je v ní dost míst, kam jejich světlo nedosáhne.Musí to být asi něco velkého, když jak Josef naznačil se v domě ukrýt nedalo. " Co by to tak asi mohlo být," přemýšlí zatímco pečlivě prohledává snad každý kousek té obrovské zahrady, jen aby náhodou to překvapení nepřehlédla. Pomalu jí dochází, že by to mohlo být i něco zcela maličkého, něco co se dá prakticky schovat kdekoli a být to v domě, měla by hledání velmi snadné. Je známo, že by to mohlo být prakticky cokoli. Třeba i nějaký šperk zavěšený na stromě nebo zahrabaný pod zemí. Josef co se dárků pro ni týká, nikdy nekupoval žádné levné prkotiny. Pokaždé, když jí dával nějaký dar, tak to bývaly napřklad náušnice či náhrdelníky zdobené drahými kameny a časem postoupil i k o hodně dražším věcem. Najednou jí cosi zavadí o čelo. Zvedne pohled, aby se podívala, co že to vlastně bylo a i v té tmě , která se v tuto večerní hodinu nad zahradou již rozprostírá, rozeznává, že na té větvi nevisí nic jiného, než klíčky od auta. Sundá tu přebytečnou ozdobu z větve a pousměje se. "No, asi mě to mělo po cestě cvrnknout do nosu, ale čelo taky není k zahození," vyřkne nahlas svou myšlenku a zamíří rovnou ke garážím. Pokud totiž v ruce drží pravé klíčky a ne jen nějakou atrapu, tak to její překvapení potom bude schováno v jedné z garáží. " No, zkusit se to musí," znovu nahlas zapřemýšlí. " Maximálně budu všem pro smích," pousměje se nad touto myšlenkou. Pomalu dochází až k delší přízemní stavbě, jejíž omítka je natřena bílou barvou a šest velkých šedých kovových vrat poukazuje na to, kolik garáží se v ní nachází. Všechna jsou zavřená a prostor před nimi osvětlený jen lampami zavěšenými nad jednotlivými vraty, je též úplně opuštěný. Jen u poslední sedmé garáže, vystavěné odděleně od těch ostatních a určené pro parkování rodinné limuzíny, pobíhá Jakub a pečlivě leští již zmíněný stroj. Anity pobíhající kolem garáží si nevšímá. Tedy spíš dělá, že o ní neví, protože tu dívku zlostně pobíhající kolem, nelze přehlédnout.
"Nemůžeš mi pomoct," křikne Anita na Jakuba zlostně.
"Promiňte slečno," omlouvá se Jakub. "Ale nemohu. Musím se postarat o tento vůz. Pan Josef si výslovně přál, aby na večer byl připraven a vypadal jako právě zakoupený," lže jako, když tiskne. Pokyny pána domu zněly, nepomáhat Anitě v hledání za žádnou cenu. Ale jak a čím tuto lež zakryje, bylo pouze na něm.
"Tak mi aspoň pomoz, otevřít ty garáže," poručí zlostně Anita.
"Jak si přejete slečno," odpoví Jakub. " Tohle pro vás udělat mohu."
"Aspoň něco," odsekne Anita.
"Takže, kterou si přejete otevřít první?"
Anita znovu odsekne. "Třeba tu prostřední."
Jakub se neubrání úsměvu. " Kterou prostřední. Jsou tu celkem čtyři," dodá a stále se nepřestává poťouchle uculovat.
"Děláš ze mě blbce," vyjede Anita a zlostí už přímo supí.
Jakub se stále uculuje. " Ne, to bych si nedovolil."
"Tak už tu prostřední otevři!!!"
"Ale stále nevím kterou," zeptá se přihlouple Jakub.
"Tu prostřední," zařve Anita už velmi naštvaně.
Jakub se tedy ujímá vysvětlování." Prostřední jsou tu celkem čtyři. Tyto dvě," rukama ukáže na dvoje vrata u okrajů. "Ty jsou krajní. A ty čtyři mezi nimi, prostě jsou prostřední. A to proč," položí zcela logickou otázku. "Protože jsou ve středu," dokončí své vysvětlování, které by musel pochopit i ten největší blbec.
"No, ještě, že ty garáže nejsou patrové," pomyslí si nahlas Anita. " Zajímalo by mě, jaké poučné vysvětlení bych dostala potom," zadívá se na garážová vrata a potom zpět na Jakuba. " Tak třeba tu třetí zleva,"rozhodne.
Jakub s pobaveným úsměvem na tváři udělá přesně to, co si jeho paní přála. Po zjištění, že v této garáži se nic podobného Anitinu daru neskrývá, otevírá postupně i další, na které ukáže. U poslední, ve které sice auto stojí, ale klíčky které drží Anita v ruce k němu jaksi nepasují, se neudrží a hlasitě se rozesměje.
"Bavíš se dobře," vyjede po něm Anita zlostně.
"Ne, ani ne," odpoví Jakub, snažíc se zadržet další nával smíchu. Jediný on a Josef totiž věděli, kde ten vůz darovaný Anitě, byl uschován. To auto které tolik hledá , je naschvál zaparkováno až v té poslední oddělené garáži sloužící k parkování limuzíny. A zároveň je také posledním místem, kde by ho Anita mohla hledat. " Tak ještě tu poslední," pomyslí si raději v tichosti a než by se nechala nadále zesměšňovat, vytrhne Jakubovi z rukou dálkové ovladače k jednotlivým vratům garáží s tím, že tu poslední si zvládne otevřít sama. Namíří ovladač proti dveřím, zmáčkne tlačítko a vrata se pomalu začínají otevírat. Uvnitř nachází cosi velkého, zakrytého plachtou na první pohled připomínající automobil. " Ale jaký," zní další otázka kterou si v duchu položí. Pomalu odkrývá plachtu a s každým odkrytým kouskem její nadšení mírně narůstá. Sice už po odhalení prvních několika centimetrů je jasné, že pod tou plachtou se opravdu skrývá automobil, ale stále ještě nevěděla, o jaký typ či značku vozidla jde. Jen co tu plachtu odkryje úplně, její nadšení teprve nabere ty správné obrátky. Před ní nestojí nic jiného, než ten pravý americký Jeep, ve kterém se na televizních obrazovkách proháněly americké hvězdy a o kterém vždy snila a obdivovala jej. A v tuto chvíli se i ona vlastníkem jednoho takového stala. Nadšeně vykřikne. Její radost z Josefova daru je neskutečně velká. Přímo tryskem vyběhne z garáže směrem k párty stanům. Vlna nadšení a také tma jež zahradu pokrývala způsobily, že ve svém úprku pozapomněla na bazén a skončila tedy přímo v jeho středu, což všechny účastníky dnešní párty velmi pobavilo.
"Bavíte se dobře," okřikne své přátele zlostně. Voda v tuhle hodinu nebyla zrovna nejteplejší a jak bylo znát, ostatní se jejím pádem velmi dobře bavili.
"Pomůžu ti," nabídne se Jirka, snažíc se zadržet další nával smíchu.
Anita se chytne podávané ruky a v hlavě jí v tu chvíli zraje ďábelský plán. Ne aby se snažila té pomoci využít a vyškrábat se nahoru. Naopak zatáhne a Jirka s mohutným řevem letí do té chladné vody také.
"Příště si dávej pozor komu se směješ," zazubí se Anita a raději rychle odplave ke schůdkům, po kterých elegantně vyleze ven.
Jirka jenž se konečně vzpamatoval, se vyškrábe na břeh a jen se uculuje. Anita ho tentokrát pořádně doběhla.
"Tak jaká byla koupel," zubí se Ivo.
"Trhni si," odbyde ho s mírným úšklebkem kamarád.

Pavel se této zábavy a příležitostných rejpanců neúčastní. Je velmi naštvaný a zklamaný zároveň a nejraději by tuto sešlost již opustil. Pokud by však tento plán vykonal, tím více by umocnil Jirkovu radost z vítězství, protože co se Anity týká, tak to byl právě Pavel kdo prohrál, což mu sám o sobě dopřát nechtěl. Dnes večer se Jirka pokusil o první vzájemné sblížení a zdá se, že jeho záměr vyšel, což se Pavlovi vůbec nelíbí. Pokud by se Jirka s Anitou sblížili ještě více, mohlo by to znamenat definitivní konec. Nebylo by už vůbec nic. Pouze smutek, bolest a výčitky svědomí, které by ho provázely pokaždé, když by o ně třeba jen pohledem zavadil. Což se teď bude stávat nejspíš velmi často, vzhledem ke slíbeným úpravám zahrady, na kterých se bude osobně podílet.

Během Anitiny chvilkové nepřítomnosti, které využila, aby se převlékla a postarala o malou Alex, Josef dojednává s Pavlem a oběma kluky plán na menší úpravy zahrady. Nelze posoudit, kdo je v tu chvíli nadšený více. Nejen, že budou moct trávit více času s Anitou a její malou dcerkou, ale Jirkovi se také naskýtá šance jak se s ní ještě více sblížit, ale také ji zbavit všeho, co ji kromě jejich dcery k Pavlovi ještě váže. Její náklonnost si už sice tak z poloviny získal, ale stále to nestačí k tomu, aby mohl klidně spát a neočekávat, že Anita kdykoli obrátí a přeběhne zpět k Pavlovi, čemuž chce a musí v každém případě zabránit. Pavel jejich nadšení nesdílí. Chvíle které teď nastanou, nebudou zrovna veselé. Během tohoto jediného odpoledne se musel dívat, jak dívka kterou miluje a jeho nejlepší kamarád, mu vrazili kudlu do zad a hezky velkou. Dneškem počínaje je Jirka již spíše bývalý kamarád, protože co ti dva udělali se dá považovat za zradu a tu on jen tak neodpouští. Důvěřoval mu a on ho nakonec takhle hnusně podrazil. Tohle se prostě odpustit nedá. Cítí, že konec jeho návštěvy v tomto domě právě nadešel a je ten pravý čas odejít, aniž by u ostatních vzbudil jakékoli podezření, zvláště pak u Anity nebo Jirky a tak jen co dokončí s Josefem rozhovor týkající se plánovaných úprav, omluví se, rozloučí a opouští zahradu. V Jirkovi a Anitě nejspíš žádné podezření nevzbudil, ale v ostatních přítomných ano. Tedy spíše v mladší části pozvaných. Teta se strýcem jim nevěnovali příliš velkou pozornost a soustředili se spíše na rozhovory s Josefem. Za ta léta co se nestýkali, si toho měli opravdu hodně co říct. Té mladší skupince v níž byli Anitini bratranci, Roman s Linou, ale také Ivo který v přítomnosti Jirky dělal, že je mu to jedno, ale jen co kamarád zmizel v domě, přidal se k ostatním. Věděl, že tohle vůbec není dobré, ale nechtěl zbytečně vyvolávat další problémy. Bohatě stačí to, co se právě teď, v tuhle chvíli děje. Už jen tohle samo o sobě je dost velký problém. Anita s Jirkou v tom však nic závažného nevidí, nebo možná ani raději vidět nechtějí. Po celý zbytek oslavy se častují úsměvy a letmými doteky. Na polibek však za celý večer nedojde.